10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl osmdesátý pátý - modrákem

Já ještě v roce 2008 - vandr na Křivoklátsku. Datum na fotce nesouhlasí.

<<< Předchozí dílDíl osmdesátý čtvrtý - modelářem Následující díl >>>Díl osmdesátý šestý - chovatelem

Byl pozdní podzim roku 1975 a na palubě spěšného vlaku mířícího od Domažlic ku Praze seděl můj táta ve vojenském stejnokroji. V jeho náprsní kapse zel lístek, jehož obsah nedlouho předtím hrdě ukazoval hlídce na nádraží. Dvoudenní povolenku na opuštění vojenského prostoru obdržel za mimořádné zásluhy, které prokázal na posledním cvičení. Jak sám později několikrát s oblibou tvrdil, z terče v cílovém prostoru prý neviděl vůbec nic a dlouhou dávku střel ráže 7,62 milimetrů z univerzálního kulometu vzor 59 poslal na cíl zcela naslepo. Vzhledem k jeho schopnostem jsme nikdy příliš jeho verzi nevěřili a považovali jí za výplod skromnosti. Táta byl totiž ve střelbě mistrem. Ten den prostě zalehl do palebného postavení, uchopil pažbu poctivého a kvalitního produktu české zbrojovky a cíl, který měl za úkol alespoň některou z celé dávky střel zasáhnout, trefil všemi střelami tak, že kusy tabule létaly po okolí. Vyfasoval opušťák a nabídku armádního postupu. Lístek přijal a nabídku odmítl. Protože tou dobou už měl synka Michala, mého bráchu, byl na vojně jen několik měsíců. Byl takzvaným pětimetrem.

Svého tátu jsem v mnohém obdivoval i napodoboval. Obyčejný prak se v jeho rukou stával zbraní, rozsévající v dobách jeho raného mládí bolestivou zkázu v řadách nepřátel, bojujících pod "Matulkou" proti početně stejně silné partě kluků z Uhříněvse. Co viděl a chtěl trefit, to prostě trefil. Ocelové zbraně v jeho rukou na tom nebyly jinak. Broky, diabolky a na vojně pak kulky posílal požadovaným směrem s mimořádnou přesností. Pravdou je, že kus svých schopností nám předal a nejednou svoje dva syny ve střeleckém cvičení podporoval.

Brácha střílet uměl, ale zálibu v tom nenalezl. U mě byla situace jiná. Člověka to jinak baví, když slaví jisté úspěchy. I mě se dařilo postupem času a pílí ve výcviku palbou vzduchových pušek zasahovat na velké vzdálenosti cíle i velmi malé. Více mi vždy šla střelba rychlá, bez dlouhého míření.

V pozdějších letech jsem za účasti Džardy několikrát zamířil na střelnice, kde jsem potěžkal v ruce i vyzkoušel ve své funkci větší kalibry. Do tamních terčů jsem tak posílal projektily z pušek jednoranných i opakovacích. Velkým zážitkem se pro mě stala střelba z ruské odstřelovací pušky Mosin. Přes optiku jsem tehdy mířil poprvé v životě a v kombinaci s obrovským zpětným rázem zbraně jsem na svůj první zásah cíle z role odstřelovače měl dlouho parádní i bolestivé vzpomínky.

Protože měl Džarda kamaráda zbrojíře, dostal jsem se i k automatickým zbraním. Zapřený v mém rameni tak mohl "promluvit" slavný německý kulomet MG-42 i tátova oblíbená devětapadesátka. Hodně jsem investoval i do nábojů pro nejslavnější zbraň naší armády, automat SA-58. Nemalou investicí byly také náklady za náboje do krátkých ručních palných zbraní.

Už odmala jsem se vyžíval v bojůvkách v okolí bydliště. Skryt za hradbou křoví, v lesním podrostu, i na zoraných polích plazící se, stále jsem si hrál na vojáčky. Při prvním "obdržení rozumu", tedy kolem toho čtrnáctého roku života, mě však tato činnost neopustila. Vzájemně jsme se v tomto podporovali s Medelákem. Mnoho vandrů jsme zaměřili ve formě "Vietnam". Tak jsme nazývali vandry, na kterých byla primární činnost ve skrytém sledování okolí. Malovali jsme si na tváře maskovací barvy a obalovali se do sítí, takzvaných hejkalů. Když nebyly barvy, posloužilo bahno. Plížili jsme se po lesích jako stíny. Jeden vandr jsme dokonce bez hnutí celý den dokázali ležet vedle silnice v lese poblíž Vlašimi, zamaskovaní pod sítí i větvemi. Potřebu jsme z důvodu odmaskování vykonávali pouze vedle sebe. Houbař prošel v odpoledních hodinách bez povšimnutí kolem nás, jeho bota se otiskla do terénu dvacet centimetrů od nohy Medeláka.

Ale ani Grepa nezůstával pozadu. Vietnamem jsme šli do Kácova od hlavního železničního nádraží. Pomalovaní, zamaskovaní. Uprostřed montovaného silničního mostu nás zastihly světla blížícího se auta. Grepa se zavěsil pod mostovku a za jednu nohu visel hlavou dolů k Sázavě. Já jsem z mostní konstrukce skočil na hromosvod a málem si o něj uřízl ruku. Pustil jsem se včas, abych sobě neamputoval končetinu, ale brzy na to, abych se volným pádem přesunul asi o čtyři metry níže. Řidič auta nás neviděl a my i přes citelné šrámy byli šťastní.

No nebudu nalhávat, ještě v roce 2008 jsme s Medelákem namalovali barvy na ksichty a maskovací sítě namotali na svá těla při přesunu Křivoklátskem.

Na vojáky jsem si hrál a svoje jsem měl odstříleno. Přesto, když jsem obdržel rozkaz o odvodovému řízení ve mě hrklo. A jedno jsem tehdy věděl jistě. Na vojnu se mi nechce!

A tehdy jsem naplno využil potenciál, který mi už nějakou dobu komplikoval život. Rychlý tělesný vzrůst mi do vínku přihodil jako bonus kolísavý krevní tlak. Tři týdny jsem kvůli němu na konci sedmé třídy dlel v nemocnici a procházel všemi možnými testy. Nezjistilo se nic.

Když někdy krátce po revoluci přišel k nám do třídy chlapík s nabídkou náboru do rychlostní kanoistiky, přihlásili se dva kluci od nás ze třídy. Chlapík pak spočinul zrakem na mě. Byl jsem nejvyšší ze třídy a postavu jsem neměl výraznější jako dnes. Tělesná sportovní námaha mi nikdy neimponovala, ale nabídce toho, že za čas pádlování budu okouzlovat okolní dívčiny svalově vypracovanou postavou mě zaujala. Doktor však řekl jasné ne. S tlakem ani náhodou!

Když jsem nemohl na lodě, na vojáky to zapůsobí stejně.

A tak jsem vyrazil k odvodovému řízení. Probíhalo v prostorách mateřské školky. Na branecký dotazník jsem vyplnil požadavek, že chci jít k průzkumným jednotkám. Proklepli mě a vzhledem k postavě rovnou průzkumáky zamítli. Načež jsem obdržel půlroční odklad, právě na základě vysokého krevního tlaku. Vyfasoval jsem papíry na vyšetření do nemocnice Motol, kam jsem se vypravil nedlouho poté.

Abych byl upřímný, tomu štěstíčku jsem šel trochu naproti. Neponechal jsem nic náhodě a tlaku v mém krevním oběhu krátkodobě pomohl do výšin. Před vyšetřením jsem v noci pro jistotu vůbec nespal. Celkem pět velkých hrnků s kávou konzistence srovnatelnou téměř s medem jsem prolil hrdlem. V nemocnici mě doktor posadil na rotoped, připojil k mému tělu několik sond a přikázal mi šlapat šedesáti kilometrovou rychlostí. Asi po dvaceti vteřinách mi však doporučil zvolnit a vzápětí zastavit. Hodnota naměřená v mém krevním tlaku se rovnala 245/110.

"To máš od vojáků?" ptal se doktor, když vyplňoval papíry. "Tak ti tě nevezmou!"

Měl pravdu. Následující den jsem papíry o vyšetření odnesl na vojenskou správu, kde po nahlédnutí tamní lékařka požádala přísedícího vojáka o vyplnění modré knížky.

Byl jsem zproštěn vojenské základní služby!

Samozřejmě jsem byl rád. Hodně rád. Modrou knížkou jsem mával před zraky těm, kteří na rok na vojnu museli a patřičně si mě dobírali. Bylo mi to jedno, považoval jsem to za závist z jejich strany.

Jenže doba zase o něco postoupila a musím tiše přiznat jedno. Nemusel jsem na vojnu a byl jsem tomu svého času rád. Jenže teď někdy závidím já těm, kteří vojenskou základní službou projít museli. Ti, kteří tam byli, mají na co vzpomínat. A dobře se vzpomíná i na to zlé. Mají zážitky, o kterých si dokáží dlouho povídat a které já jsem sám sobě pomohl upřít. Já je dnes mohu jen poslouchat a debat o vojně se účastnit nemohu. Za nás už vojna sice nebyla taková, jako dřív, kupříkladu brácha si v příjmači vystřelil třikrát a od té doby nedržel zbraň v ruce, ale stejně...

Významnou část vandrů jsem trávil po lesích po vzoru partyzánů. V rukou jsem držel mnoho střelných zbraní a nespočet výstřelů vpálil do statických terčů. Ohánět se flintou a využít terénu k úkrytu umím. Ale ten dril, ta soudržnost lidí, co jsou ve stejných "sračkách", ta základní vojenská služba, jenž má z kluků udělat chlapy a naučit je samostatnosti, ta mi prostě chybí. Jsem modrákem a úplně rád tomu nejsem!
Putujeme Křivoklátskem Modrá knížka Mluvím do vysílačky. Rok 1995, Domašín Vpravo jsem já, vlevo brácha. I helmu jsem na vandry nosil. 1995 - Domašín S bráchou a Džardou. Rok 1995, Domašín S Unkasem a Džardou na seníku u Tehova Džarda střílí, já velím. V uniformách armády první republiky,vandr na Karlštejn r.1996 Jsem ten vpravo. Sedíme na zvonu srubu v Orlických horách. R.1996 Úplně vpravo, v přilbě. Nad srubem Březinka, r.1996 Stojíme na řopíku v Orlckých horách. R.1996 Vlevo Medelák, pak já, nahoře Karlikl. Srub Na holém, Orlické hory
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   20.11.2015  |  Přečteno: 1353x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 4x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 8

groula   4.2.16 - 13:44:39

bohužel né ale asi to budu muset zavést

Honza   1.2.16 - 20:52:30

to Groula: tohle je u vás doma?



https://www.youtube.com/watch?v=5fN8ddL4Bp0



Smile Smile Smile

Lahvic   30.11.15 - 20:18:02

Kdepak, momentální indispozice je pryč, definitivně zažehnána

Honza   26.11.15 - 20:12:35

Ještě není nic ztraceno, stále se můžeš přihlásit!

http://www.novinky.cz/domaci/379793-armada-laka-rekruty-na-statisice.html

Lahvic   24.11.15 - 10:02:09

Díky přátelé, pomohli jste mi vyřešit mou momentální indispozici. Podlehl jsem dojmu, že jsem obklopen nadšeným vojskem z většiny stran

groula   23.11.15 - 19:17:51

Tak sem získal modrou. A sem na to hrdej moje cesta byly skrzeva ledviny a krev v moči.
Akorát sem kokot tu modrou knížku někde založil a nemůžu ji najít
Jo a vojna mi vůbec neschází, máti dělala vychovatelku na intru a tak mám pocit, že vojnu smě měli daleko vostřejší než ve skutečnosti ti v maskáčích

Lahvic   21.11.15 - 08:32:13

To víš, jsou to slova člověka, který je obklopen vojenskými nadšenci. Viz třeba Medelák, jehož propagaci jsem vystaven častěji než slovům těch, kteří se stejně jako já vojně vyhnuli. Viz třeba Grepa Kurnik a to mě právě štve, umět s grácií vojebávat, to mi nějak nejde

Ovšem o tý onanii, to je ta nejlepší definice, co jsem kdy slyšel

Honza   21.11.15 - 00:20:51

No to mi teda pos.. záda - ten poslední odstavec je jak vystřiženej z náborové příručky na vojenské gymnázium. Nevěř, že "vojna dělá z kluků chlapy" je jen agitační žvást, chlap buď seš nebo ne a vojna na tom nezmění vůbec nic. A na "soudržnost lidí, co jsou ve stejných sračkách" nevěř, krysy jsou vždy a všude. A většinou tam, kde je čekáš nejmíň.

Vojna měla možná význam pro některé (snědé) chlapce z východu, protože jim ukázala, co je to splachovací záchod, mýdlo a sprcha, ale pro ostatní to byl především neskutečný opruz, a jediné, co jsme se na vojně naučili opravdu dobře, bylo: ojebávat, zašívat se, chlastat, kouřit cigára bez filtru a šmelit erár. A i když jsem byl u vojska, které bylo označováno za elitní, protože jsme střežili "hranici míru a socialismu" tak bych všední realitu vojenské základní služby nejlíp definoval takhle: vojna je zvláštní druh onanie, kde čurák honí člověka

Nojo, má modrou a myslí si, že o něco přišel. Takže po vojensku: "se prober se z toho šoku, zobe!" Zážitky z vojny, co si chlapi vyprávějí, jsou většinou upravené, realita byla často trochu (dost) jiná.

Diskuzní forum

17.1.2019 | Martin

Super. Tomu se v GDPR říká "anonymizace osobních údajů" ... [více]

16.1.2019 | Lahvic

Ahoj, vlastně jsem nikdy ani nepočítal s tím, že bude c ... [více]

16.1.2019 | Will

Trochu jsem překvapen tím tajnůstkařením, které v tomto ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 546065
Přístupů dnes : 99
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 4

Kalendář

Dnes je:

Úterý, 22.1.2019

<<01 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

K Cmundě(bramborák) se jako nápoj absolutně nehodí

voda (čistá bez příchuti)Graf 317
minerálkaGraf 153
limonádaGraf 157
pivoGraf 159
kořalkaGraf 147
mlékoGraf 200
asfalt, bo teče moc pomaluGraf 203
kdo je ta cmunda???Graf 133

Hlasů: 1469

Více anket

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144