Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Bez sněhuGermany France United Kingdom

Na bunkry do Hýskova a k Nižboru

JasnoJasno (3 dny) (15 km) Před 24.lety a 5.měsíci Říjen 1999
Bunkr v Hýskově, rok 2001
Pro nás, obyvatele pravé strany řeky Vltavy, se významnou změnou při cestách do oblasti Berounky i Brd stalo prodloužení stávajících spojů na trati z Prahy do Berouna z konečné stanice na Smíchově na Hlavní nádraží. Odpadla tak otravná cesta metrem na lince B. Pohodlně jsme mohli z Céčka, nebo od vlaku ze směru od Benešova přestoupit na požadovaný spoj směrem na Beroun a nemuset se trmácet přeplněnými vagóny metra dále ke Smíchovu. Výrazné zjednodušení dopravy trochu, neříkám výrazně, ovlivnilo i naše vandrovní plány. Posázaví, které doposavad hrálo při našich vandrech prim, se na nějakou dobu ocitlo na druhé koleji. Okolí řeky Berounky, Křivoklátsko i Brdy se stávaly naším cílem čím dál častěji. A úplně nejvíce bodovalo místečko za železniční tratí, kde u paty zabetonovaného předválečného bunkru bylo ohniště, na kterém plápolaly plameny, zapálené rukou naší, při stále častějších výpravách do tamní oblasti. Přestože šlo o plácek, katastrálně spadající pod Beroun, nikdo bunkru i přilehlému tunýlku pod tratí neřekl jinak, než Hýskov.

Podzim roku 1999 byl na konci své první poloviny, když přede mnou stanul další volný víkend. V mojí hlavě se rodil vandrovní plán. S ním jsem oslovil Grepu, který si v práci vymínil pracovní volno. Nikomu dalšímu se vandr nehodil, zůstali jsme tedy v plánech sami dva.

V pátek odpoledne poslední víkend v říjnu jsem musel na Grepu nějakou dobu počkat, takže náš odjezd se nekonal jako tradičně po třetí hodině odpolední. Zapískání "Pepíka", naše tradiční svolávání pod okny, se ozvalo krátce před šestou hodinou. Neznajíce odjezdy vlaků jsme nikam příliš nespěchali, což se změnilo po přečtení orientační tabule na stěně čekací haly Hlavního nádraží. Z klidného přesunu se rázem stal divoký úprk, korunovaný úspěšným doběhnutím vlaku, jehož vstupní dveře zněly charakteristickým zvukem elektromotorků, majících za úkol křídla dveří uzavřít. Protože zvýšené podlaží pantografické soupravy bylo do posledního místečka zaplněno spolucestujícími, obsadili jsme chodbičku u dveří, sedli na bágly a otevřeli flašku rumu. Ta kolovala až do Berouna, kde jsme jí prázdnou vyhodili do koše na nádraží. Cestu do Hýskova jsme tentokrát absolvovali pěšky. Osvědčená skrýš na batohy v křoví u tunýlku pod tratí obdržela svůj pravidelný obsah a my neověšeni výbavou k přespání zapadli do restaurace Na staré huti. Bágly jsme z křoví tahali za několik hodin, v době, kdy v hostinský zhasl světlo nad zvednutými židlemi.

Poslední rok minulého tisíciletí jsme měli z prdele kliku na počasí. Každý vandr se nám vydařil. Ani tento nebyl výjimkou. Probudili jsme se do sluncem zalitého rána a pohled na dokonale čistou oblohu nás utvrdil v tom, že naše plánovaná výprava za troskami opevnění v lesích nad Nižborem má zelenou. Odjezdy vlaku směrem na Rakovník jsme pro změnu znali a odchod k nádraží si tak přesně vypočítali. Po pěti minutách na palubě motoráku jsme vystupovali v Nižboru. Známou cestou jsme se poté vydali k bývalé linii opevnění, podle které jsme stoupali kopcem vzhůru. Prošli jsme kolem Žlubince a ještě asi kilometr pokračovali místy, která jsme znali od jara toho roku.

Následovalo vyhledávání dalších pozůstatků a stanovišť bývalých betonových bunkrů, což nám usnadňovalo z poloviny spadané listí ze stromů. Hlubokými lesy jsme došli asi další dva kilometry, když tu se po naší levé ruce ozval výstřel. Nebyl jediný, brzy jej následovaly další, z jiných směrů. Když nám prásknul jeden za zády, raději jsme se klidili z lesa směrem k silnici. U ní stál myslivec a málem ho skolil infarkt, když nás zahlédl přicházet ze směru, kde jeho kolegové právě zatahovali smyčku honu na černou lesní zvěř. Místo divočáků jsme z křoví vyběhli my. Chtěl nás důkladně zjebat, ale ujistili jsme jej, že ze směru, odkud přicházíme, jsme si žádných cedulí zakazujících vstup do lesa nevšimli. Tady v okolí jich bylo požehnaně, ale nikoho nenapadlo dát informace dolů ke kolejím. Nakonec jsme se tedy přátelsky rozloučili a vydali se na zpáteční cestu do Nižboru, odkud nám po krátké návštěvě hotelu Praha jel vlak do Hýskova. Že naše další cesta vedla do hostince na Staré huti snad již nemusím dodávat.

Pochod do Berouna následující den ráno pak znamenal konec jednoho z mnoha vandrů do Hýskova.
Tunýlek pod tratí u Hýskova
Popis akce  |  Autor: Jan Vála   11.12.2015  |  Přečteno: 69x  | Mail Printer
2 souřadnice ke stažení.

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 3x | Průměrná známka: 2.3

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

16.3.2024 | Kahuna (Franke) z Tábora

Opravdu skvěle napsáno, úplně tam poznávám lidi Možná ... [více]

16.3.2024 | Kahuna (Franke) z Tábora

Chybí tam ještě Němec - německý army hadry z 2. světový ... [více]

3.3.2024 | Had

Dneska už Březák moc útulně nevypadá. ... [více]


Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 1507320
Přístupů dnes : 207
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 9

Kalendář

Dnes je:

Úterý, 19.3.2024

<<03 / 2024>>
PoÚtStČtSoNe
123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Jaký je váš věk ?

méně než 15Graf 483
15-20Graf 326
20-25Graf 317
25-30Graf 289
30-35Graf 284
35-40Graf 299
40-45Graf 316
45-50Graf 301
50-55Graf 261
více než 55Graf 315

Hlasů: 3192

Více anket

Databáze míst

Poslední vložené:
Jez Roztoky u Křivoklátu
Hospoda U jezzu
Restaurace Ludmila
Restaurace U Přívozu
Restaurace Višňová-Hájek

Zpěvník

Odběr novinek


Přihlásit se k odběru
novinek e-mailem:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ: 198552144

Copyright © 2001–2024 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ: 198-552-144