29.10.2019 - 11

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl devadesátý třetí - Džarda podruhé

Džarda ve vlaku na vandr v lednu 2008

<<< Předchozí dílDíl devadesátý druhý - Džarda Následující díl >>>Díl devadesátý čtvrtý - blesk z čistého nebe

Byl běžný, nijak výjimečný pracovní den. Libovolný den v týdnu i měsíci. Bylo pět minut po třetí hodině odpolední a už nějakou chvilku jsem byl doma z práce. Naučenými a zcela automatizovanými pohyby jsem ze skříňky nad dřezem vytáhl dva bílé hrnky, do každého z nich jsem nasypal po jedné lžičce kávy i cukru a vzápětí směs přelil vroucí vodou z konvice na plotně. Několikero zamíchání bylo následováno zachlazením mlékem, načež jsem obě hotové kávy přenesl do obývacího pokoje k počítačovém stolu. Přestože jsem byl doma zcela sám, dva kofeinové nápoje jsem nepřipravoval jen tak náhodou. Kdybych přesně deset minut po třetí hodině odpolední otevřel okno a vyhodil naslepo svazek klíčů, na zem by jistě nedopadl. S dokonalou přesností se v těch místech právě pravidelně pohyboval Džarda. Ani o minutu dříve a nikdy o minutu později. Nikdy jsem jeho unikátní přesnost nechápal a mnohokrát jsem jej podezříval, že někde vyčkává za rohem, aby v přesný čas položil prst na zvonek od bytu. Kdyby se mi náhodou zastavily hodinky, podle jeho příchodu bych si je mohl řídit.

Někdy od konce roku 2005 se stal mým pravidelným návštěvníkem. Tou dobou prožíval poměrně drsný rozchod se svojí bývalou polovičkou a společnost kamaráda v těch chvílích zřejmě potřeboval. Dlouhodobou společnost něžného pohlaví jsem zrovna v těch letech příliš nevyhledával a spokojil jsem se s krátkodobými známostmi. Jezdíval jsem autobusem na linkách na periferii Prahy, o víkendech vyjížděl stále častěji na vandry do okolních lesů a ve volných chvílích během všedních dní jsem byl celkem rád, že odpolední čas nemusím trávit mezi čtyřmi tichými panelovými zdmi.

Jak se Jardovy návštěvy stupňovaly, už mě nebavilo mu chodit otvírat dolů ke vchodu a vyfasoval svoje klíče, následované vbrzku ji klíči od bytu. Takže deset minut po třetí hodině odpolední zvonil zvonek a po nějakém čase zachrastily klíče ve dveřích.

Samozřejmě že Jarda nepřijel vypít svoje kafe a pokecat, on u mě měl svůj vlastní počítač, připojený na vysokorychlostní internet. U něj proseděl vždy několik hodin a pravidelně před osmou hodinou večerní zachrastily klíče znovu, tentokrát s jeho odchodem.

Tak to prostě chodívalo každý den ve chvílích, kdy jsem neseděl za autobusem. Když jsem potom přestoupil k soukromníkovi v Uhříněvsi a točil linku kolem baráku, chodíval se ke mě svézt.

Bylo jaro roku 2008, když se blýsklo na jiné časy. V Uhříněveském Metransu se na konci června mělo uvolnit místo elektrikáře. Protože tam Karlik už nějaký rok dělal, měl dost známostí na to, aby lukrativní flek pomohl získat bráchovi. Jarda chvíli váhal, ale když se dozvěděl platové podmínky, jež se pyšnily výší v řádech několika tisíců oproti dosavadnímu platu v hostivařském Kovošrotu, bylo rozhodnuto. Džarda podal výpověď a za dva měsíce měl nastoupit do práce, která byla asi 400 metrů od jeho bytu.

A někdy tou dobou dozrála v mojí hlavě jistá myšlenka. Vlakem a následně pěšky jsme do té doby absolvovali tolik vandrů, že je nikdo nedokázal spočítat. Ovšem plavba lodí pro mně byla téměř úplnou novinkou. Pouze jednou jsem se na počátku let devadesátých svezl na vypůjčené kánoi v roli háčka. S Grepou jsme od Baštírny na Sázavě pluli asi dva kilometry proti proudu a s velkým úsilím loď vytáhli nad menší splav. Jeho proplutí pak bylo zážitkem. To byly veškeré moje zkušenosti s vodáctvím. A to jsem se teď chystal změnit.

Naplánovali jsme výpravu na vodu. Termín padl na počátek června roku 2008. Zpočátku byla slibovaná účast okolí ohromná, postupně spousta zájemců o výpravu odpadla. Džarda dlouho váhal a lovil volný flek v termínech mezi častými vojensko-historickými akcemi. Nakonec mu volno vyšlo a přislíbil účast...

Jeden z posledních dílů skládačky tak zapadl na svoje místo. Do pohybu se dal celý soubor událostí a náhod, který vyvrcholil zanedlouho. A vyvrcholil hůře, než by si kdokoliv mohl pomyslet.

Ale o tom příště.
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   8.2.2016  |  Přečteno: 1585x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 5x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

18.11.2019 | Tony

Jj, s těma Roverkama souhlas, taky mi přijde, že se tam ... [více]

16.11.2019 | Pegos

Tak jsem se tam byl dnes podívat. Navštívil jsem Dvoják ... [více]

10.11.2019 | Pegos

Ještě to v Zz žije i když už né tak jako dříve. Ale na ... [více]


Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 728915
Přístupů dnes : 529
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 11

Kalendář

Dnes je:

Čtvrtek, 21.11.2019

<<11 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930

Nejbližší plánovaná akce je:

22.5. - 24.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 184 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

dr.Gruntorád, předseda správní rady pivovaru v Nymburce je -

Normální člověkGraf 321
PodivínGraf 150
PožitkářGraf 138
ČuněGraf 166
DoktorGraf 189
SmolařGraf 144
Závidím muGraf 187
Já chci takyGraf 161
Kdo to je ? neznám.Graf 241
Vynikající herecká postavaGraf 200

Hlasů: 1898

Více anket

Databáze míst

Poslední vložené:
Jez Roztoky u Křivoklátu
Hospoda U jezzu
Restaurace Ludmila
Restaurace U Přívozu
Restaurace Višňová-Hájek

Zpěvník

Odběr novinek


Přihlásit se k odběru
novinek e-mailem:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ: 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144