10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl devadesátý třetí - Džarda podruhé

Džarda ve vlaku na vandr v lednu 2008

<<< Předchozí dílDíl devadesátý druhý - Džarda Následující díl >>>Díl devadesátý čtvrtý - blesk z čistého nebe

Byl běžný, nijak výjimečný pracovní den. Libovolný den v týdnu i měsíci. Bylo pět minut po třetí hodině odpolední a už nějakou chvilku jsem byl doma z práce. Naučenými a zcela automatizovanými pohyby jsem ze skříňky nad dřezem vytáhl dva bílé hrnky, do každého z nich jsem nasypal po jedné lžičce kávy i cukru a vzápětí směs přelil vroucí vodou z konvice na plotně. Několikero zamíchání bylo následováno zachlazením mlékem, načež jsem obě hotové kávy přenesl do obývacího pokoje k počítačovém stolu. Přestože jsem byl doma zcela sám, dva kofeinové nápoje jsem nepřipravoval jen tak náhodou. Kdybych přesně deset minut po třetí hodině odpolední otevřel okno a vyhodil naslepo svazek klíčů, na zem by jistě nedopadl. S dokonalou přesností se v těch místech právě pravidelně pohyboval Džarda. Ani o minutu dříve a nikdy o minutu později. Nikdy jsem jeho unikátní přesnost nechápal a mnohokrát jsem jej podezříval, že někde vyčkává za rohem, aby v přesný čas položil prst na zvonek od bytu. Kdyby se mi náhodou zastavily hodinky, podle jeho příchodu bych si je mohl řídit.

Někdy od konce roku 2005 se stal mým pravidelným návštěvníkem. Tou dobou prožíval poměrně drsný rozchod se svojí bývalou polovičkou a společnost kamaráda v těch chvílích zřejmě potřeboval. Dlouhodobou společnost něžného pohlaví jsem zrovna v těch letech příliš nevyhledával a spokojil jsem se s krátkodobými známostmi. Jezdíval jsem autobusem na linkách na periferii Prahy, o víkendech vyjížděl stále častěji na vandry do okolních lesů a ve volných chvílích během všedních dní jsem byl celkem rád, že odpolední čas nemusím trávit mezi čtyřmi tichými panelovými zdmi.

Jak se Jardovy návštěvy stupňovaly, už mě nebavilo mu chodit otvírat dolů ke vchodu a vyfasoval svoje klíče, následované vbrzku ji klíči od bytu. Takže deset minut po třetí hodině odpolední zvonil zvonek a po nějakém čase zachrastily klíče ve dveřích.

Samozřejmě že Jarda nepřijel vypít svoje kafe a pokecat, on u mě měl svůj vlastní počítač, připojený na vysokorychlostní internet. U něj proseděl vždy několik hodin a pravidelně před osmou hodinou večerní zachrastily klíče znovu, tentokrát s jeho odchodem.

Tak to prostě chodívalo každý den ve chvílích, kdy jsem neseděl za autobusem. Když jsem potom přestoupil k soukromníkovi v Uhříněvsi a točil linku kolem baráku, chodíval se ke mě svézt.

Bylo jaro roku 2008, když se blýsklo na jiné časy. V Uhříněveském Metransu se na konci června mělo uvolnit místo elektrikáře. Protože tam Karlik už nějaký rok dělal, měl dost známostí na to, aby lukrativní flek pomohl získat bráchovi. Jarda chvíli váhal, ale když se dozvěděl platové podmínky, jež se pyšnily výší v řádech několika tisíců oproti dosavadnímu platu v hostivařském Kovošrotu, bylo rozhodnuto. Džarda podal výpověď a za dva měsíce měl nastoupit do práce, která byla asi 400 metrů od jeho bytu.

A někdy tou dobou dozrála v mojí hlavě jistá myšlenka. Vlakem a následně pěšky jsme do té doby absolvovali tolik vandrů, že je nikdo nedokázal spočítat. Ovšem plavba lodí pro mně byla téměř úplnou novinkou. Pouze jednou jsem se na počátku let devadesátých svezl na vypůjčené kánoi v roli háčka. S Grepou jsme od Baštírny na Sázavě pluli asi dva kilometry proti proudu a s velkým úsilím loď vytáhli nad menší splav. Jeho proplutí pak bylo zážitkem. To byly veškeré moje zkušenosti s vodáctvím. A to jsem se teď chystal změnit.

Naplánovali jsme výpravu na vodu. Termín padl na počátek června roku 2008. Zpočátku byla slibovaná účast okolí ohromná, postupně spousta zájemců o výpravu odpadla. Džarda dlouho váhal a lovil volný flek v termínech mezi častými vojensko-historickými akcemi. Nakonec mu volno vyšlo a přislíbil účast...

Jeden z posledních dílů skládačky tak zapadl na svoje místo. Do pohybu se dal celý soubor událostí a náhod, který vyvrcholil zanedlouho. A vyvrcholil hůře, než by si kdokoliv mohl pomyslet.

Ale o tom příště.
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   8.2.2016  |  Přečteno: 1516x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 5x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

15.9.2019 | Lahvic

Jo jo, malej peníz to zrovna nebyl. Ten by se dal rozho ... [více]

15.9.2019 | Lahvic

Zdar Groulo, plánek pošlu, jen co ho sesmolím. Super B- ... [více]

3.9.2019 | groula

jo tak zacálovat o 3 lodě víc včetně vybavení sám to by ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 684248
Přístupů dnes : 403
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 7

Kalendář

Dnes je:

Pondělí, 16.9.2019

<<09 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30

Nejbližší plánovaná akce je:

22.5. - 24.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 250 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Co na žízeň ?

BudvarGraf 367
GambrinusGraf 288
KozelGraf 227
StaropramenGraf 229
BráníkGraf 202
JinéGraf 280
Radši voduGraf 222

Hlasů: 1819

Více anket

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144