Trampská osada Minessota

Ostrý třesk exploze jednoho kousku zábavní pyrotechniky právě dozníval v našich uších. Třaskavina, lidově zvaná Pirát, bývá primárně určená k pobavení člověka, který aktivoval její zápalný systém skrze škrtátko zápalek a odhodil jí včas a do dostatečné vzdálenosti. Tato exploze však nepobavila jejího autora, nýbrž vzhledem k okolnostem pouze okolní kamarády. Výbušku odhodil Unkas a cílem jejího dopadu se měl stát prostor v okolí těžkých bot Grepových. Ovšem rychlá reakce Grepova zhatila zákeřný plán Unkasův, neb mírně podnapilý kamarád popadl syčící petardu a bleskurychle jí zahodil zpět k autorovi. Ta pak explodovala u jeho nohou. Situace vzbudila všeobecné veselí, které vydrželo nějakou chvilku, i poté, co se Unkas rozhodl svůj nepovedený atak kamaráda zopakovat. Tentokrát však poučen rychlou reakcí svého "cíle" rozhodl se vyčkat s útočným hodem. Chvíli tedy podržel v skrytu svého těla zapálenou petardu a horizontální pohyb s elegantním balistickým obloučkem udal třaskavině až v posledním okamžiku. Než Grepa stihl zareagovat, petarda prudce přeměnila pevné skupenství na plynné s uvolněním teploty a tlaku. Vzniklá rázová vlna posadila Grepu na sedací svalstvo a naše brániční tak dostalo další impuls ke smíchu. Jenže Grepa měl taky svoje "trumfy" a chystal se je využít ...

Na náš třetí silvestrovský vandr jsme vyrazili nadstandardně vybaveni. Protože naše nocování dostatečně měl krýt seník na Kalamajce, nebylo nutno v předvečer silvestra roku 1994-95 balit větší množství výbavy. Ta byla naopak oproti jiným vandrům značně redukována na pouhý spacák. Zbylé místo v batozích pak zaplňovala munice.

Příchod nového roku jsme se chystali uvítat ve velkém stylu a nemalé finanční prostředky investovali do zábavní pyrotechniky. Nakonec jsme jí měli tolik, že se ani do batohů nevešla a my jí přepravovali zabalenou v celtách nesených v rukách. Petardy, římské svíce, rakety, menší i velké kalibry. Kolem půlnoci měl být rachot ...

Ostrý sykot a menší plamínek v temnotě za hranicí světla skomírajícího ohně mířící od ruky Grepovy směrem k Unkasovi byl neklamnou známkou odvetného úderu.

Sotva dozněla exploze, držel jsem svou petardu já. "Ty budeš házet piráty na Unkase? Tak na!"

Zapálená petarda mířila ke Grepovi, načež vzápětí jiná mířila ke mě. Zažehnutá římská svíce začala chrlit munici směrem ke Grepovi, přičemž zasáhla Medeláka, který pomocí menší rakety palbu opětoval. Všichni jsme sáhli po svých batozích a během minuty se okolí proměnilo v bitevní pole. Následný boj neměl přátel ani stran. Dělbuchy létaly lesem, přičemž snahou střelcovou bylo vždy výsledný pyrotechnický efekt umístit co nejblíže k tělesné schránce nejbližšího soka. Jak postupně v zápalu boje mizely zábrany, zvyšoval se i použitý kalibr střel.

"Umístěte raketu do prázdné lahve, zapalte zápalku a rychle ustupte do vzdálenosti nejméně 10 metrů". Tak zněla psaná výstraha na obalu těch největších raket. Stříleli jsme je z ruky! Malou mýtinku před seníkem zaplavily světelné čáry horizontálně letících raket. Bylo celkem potěšující sledovat výsledek po koncovém efektu, kdy snopy jisker zaplavovaly kamarády, snažící se před nimi ukrýt. Méně legrační samozřejmě bylo, když nejedna raketa byla zacílena mým směrem a před její světelnou stopou i následnou explozí jsem se musel ukrývat já.

Boj trval necelých pět minut. Neskončil proto, že by nás přestal bavit, či motivovat. Jednoduše nám došla munice.

Bylo před desátou hodinou večerní a v našich zásobách se nenacházel ani jediný kousek zábavní pyrotechniky. Vše jsme vystříleli. Je dílem poměrně velkého kusu štěstěny, že bitva proběhla bez větší újmy na všech zúčastněných. Krom několika menších popálenin na prstech horních končetin se nikomu nestalo vůbec nic, což je s podivem, neb v zápalu boje jsme z prvotní snahy vyhnout pyrotechnický efekt tělu našeho "cíle" plynule přešli na snahu se trefit.

Tato bitevní příhoda zavdala příčinu na přechod k většímu kalibru. Mnohem většímu!

A o tom příště ...