Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Bez sněhuGermany France United Kingdom

Výprava na Trutnovsko v listopadu 1996

ProměnlivéProměnlivé ZataženoZataženo DéšťDéšť (3 dny) (9 km) Před 25.lety a 11.měsíci Listopad 1996
U bunkru typu C, autoportrét celé sestavy
Do přelomu tisíciletí zbývaly ještě tři roky a stejný počet měsíců. Podzim roku 1996 nebyl ani prosluněným, ale ani mrazivým. Na konci října souvislá sněhová pokrývka neležela ještě ani na nejvyšších vrcholcích našich severních nejznámějších hor. Na pěkné počasí jsme neměli štěstí ani na vandrech, při nichž nám převládalo teplejší, ale o to vlhčí klima. Přitom na poli čundrů jsme při onom podzimu měli napilno. Naplno hořela naše vášeň pro předválečné opevnění, také teprve nedávno objevený sroubek v Měsíčním údolí poblíž Kácova lákal svou příhodnou polohou k častým návštěvám. Do toho jsme pomalu začínali realizovat plán vlastního pevnostního muzea nedaleko České Lípy. Abychom v budoucím muzeu mohli o prvorepublikových bunkrech trochu zasvěceně mluvit, bylo třeba trochu prozkoumat pevnůstky i těžké sruby jinde než v okolí našeho plánovaného muzejního exponátu. Přes týden jsem ležel v knihách a vyhledával zajímavá místa poskytující pohledy na netradiční pevnostní stavby. Tak mi upoutalo Trutnovsko. Výprava za těžkým opevněním a několika atypickými pevnůstkami opevnění lehkého měla být jakousi třešničkou na dortu vojensko-historických vandrů toho roku.

Oproti mnoha jiným čundrům mám o této výpravě zcela přesně dochované datum. Důvod je jasný, ale zároveň zcela neznámý. Dochoval se nám totiž výtisk jízdních řádů. Zároveň vůbec nevím kde jsme jej vzali. Internet tehdy ještě v našich domácnostech neexistoval a nevím o nikom, kdo by k němu měl přístup. Možná moje máma v práci. Zkrátka nemám ponětí kdo a kde nám vytiskl přesný řád odjezdů vlaků i s přesedáním. Podle jediného nedělního exempláře máme přesnou informaci, že vandr proběhl 1.-3. listopadu 1996.

Čundru jsme v našem čtyřčlenném složení věnovali jeden den dovolené. Cesta k Trutnovu byla vlakem dlouhá a bylo vhodné na místo dojet ještě za světla. Desátá dopolední byla hodinou srazu na pražském Hlavním nádraží. S Jardou a Medelákem jsme vyčkali Unkase, obsadili chodbičku vlaku na Pardubice a čtyřsedačku následného spoje ze zmíněného města do Trutnova. Na místním nádraží nám zbývala asi půlhodinka vyčkávání na motorový vlak do Petříkovic, cíle páteční cesty. Automaticky nás nasála nádražní restaurace, kde jsme dali pivko na stojáka a raději vypadli, neb v oné špeluňce nám točený kvas nějak nechutnal.

Sotva dozněly zvuky motoráku na zastávce v Petříkovicích, nastalo dohadování kam dál. Mapu okolí jsme nevlastnili a jediným vodítkem pro následný průzkum opevnění byl tištěný seznam lehkých bunkrů a několik fotografií pevností těžkých, které se ovšem nacházely pouze v mojí hlavě. S Medelákem jsem tedy vyrazil na zrychlený průzkum terénu vpravo od kolejí, Unkas s Jardou měl zůstat na zastávce a vyčkávat našeho příchodu. Nad železnicí jsme objevili těžký pěchotní srub, který byl ovšem zamčený a kryt před blížícím se drobným deštěm neposkytoval. Také druhý bunkr ve svahu na tom nebyl o nic lépe. S nepořízenou jsme se vrátili na zastávku, kde jsme ovšem naše kamarády nenalezli. Naše kroky tedy vedly dolů k silnici, do strání naproti v údolí a nakonec do vsi. Při cestě nazpátek jsme je konečně potkali. Zatímco my hledali je, oni vyhledávali bunkry a na rozdíl od nás byli úspěšní. Poté se vydali naším směrem, minuli jsme se ale někde v okolí nádraží, takže zatímco my očekávali kamarády dole u silnice, Jarda s Unkasem zamířili do míst, kde jsme jim zmizeli z očí.

Spláchnout žízeň jsme zamířili k motorestu vedle hlavní silnice. Pětice piv plzeňského výrobce byla darem z nebes, byť poněkud dražším. Zatímco se venku snesla na kraj tma, od západu připluly těžší mračna, ze kterých se k zemi brzy začal snášet drobný deštík. Od motorestu jsme zamířili zpátky po silnici a vedeni Jardou si vyšlápli krátký příkrý kopec a ve smrčině brzy zahlédli při mdlém svitu baterky stěny bunkru. Poměrně vzácný objekt typu B byl navíc výškově lomený. Nejdůležitější byl ale pro nás fakt, že jsme volně přístupným vchodem stanuli uvnitř krásně suché a čisté pevnůstky. S Medelákem jsme si ustlali v dolní střelecké místnosti, zatímco Unkas s Jardou v horní. Posledně jmenovaného kamaráda nedlouho poté stihla jistá nehoda. Co vedlo Jardu pokusit se rumem přepít Unkase nám není známo, nevěděl to vlastně ani on. Každopádně se pokusil o nemožné a šel tak obrazně řečeno "hlavou proti zdi". Výsledek, který jej v krátké době postihl, jsme nazvali "Bé-stavem". Vzhledem k situaci se Unkas raději přesunul k nocování mimo bunkr, kde chvíli odolával pokračujícímu dešti. Ten však jako mávnutím kouzelného proutku někdy kolem půlnoci ustal.

Ráno bylo veselé pro nás, nikoliv pro Jardu. Večerní pokus se na něm výrazně podepsal. Nabízenou snídani s díky odmítl. Ranní "vyprošťovák" nezavdal dokonce s výrazem odporu ve tváři. Bylo jasné, že notně ztenčené zásoby lihoviny pro zbytek vandru budou putovat pouze do tří hrdel.

Večerní déšť byl ta tam, počasí zůstávalo ale nadále sychravé a údolí pod námi zaplavovala mlha. My však mířili vzhůru do svahu, po linii lehkého opevnění. Na hřebeni pak na nás vykoukl krásný bunkr typu C s dochovanou plechovou střechou, asi jeden ze tří dochovaných ve stejném stavu a šlo tak o velmi vzácný druh. Zatímco lehké pevnůstky lahodily naším očím, těžké byly pravým opakem. Značně rozbitá linie nedokončených pěchotních srubů byla navíc velmi zarostlá, z některých srubů dokonce zůstaly jen nepřístupné hromady trosek. Dorazili jsme až nad Mrtvé jezero, od dalšího průzkumu přes údolí jsme však upustili z nedostatku času. A vlastně i z absence morálky. Vydali jsme se po linii zpátky a nad Petříkovicemi našli konečně jeden z dochovaných pěchotních srubů, který byl navíc otevřený. Následovala krátká prohlídka, jejímž výsledkem byl nález dvou čistých místností, které se staly naší noclehárnou pro následující noc.

Nedělní dopoledne bylo již ve znamení odjezdu. Vyčkat motoráku na zastávce bylo dílem asi dvou hodin, na nádraží v Trutnově se nám ale povedlo chytit přímý spoj na Prahu.
Unkas sedící a kouřící na schodech těžkého bunkru Část sestavy v místnosti jednoho těžkého objektu Odpočinek před další cestou Jarda šplhající zvonovou šachtou Medelák s Lávou, vykukující celou jízdu z okna Bunkr typu C s plechovou střechou Jeden z těžkých objektů Jeden z lehkých objektů Jarda u těžkého bunkru T-S-54 Jarda nad Lhotou u Trutnova Unkas nad Lhotou u Trutnova Unkas a Láva v lomeném bunkru, ve kterém jsme první noc spali Jízdní řád stažený před odjezdem, původ neznámý
Popis akce  |  Autor: Jan Vála   6.1.2022  |  Přečteno: 293x  | Mail Printer
14 souřadnic ke stažení.

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 9x | Průměrná známka: 1.0

Protože jsme se od roku 1995 začali zajímat o Československé pohraniční opevnění, párkrát jsme autem vyrazili i na naší severní hranici na těžké bunkry. Autem to ale není úplně to pravé a tak jsme si naplánovali na začátek listopadu 1996 vandr po okolí Trutnova. Vybaveni neúplnými informacemi o okolním opevnění jsme v pátek vyrazili ve složení já (Láva), Unkas, Jarda a Medelák. Vlakem s jedním přesedáním jsme se dopravili do Trutnova, kde jsme v místní restauraci počkali na další vlak do Petříkovic, kde byl náš cíl cesty. Motoráček nás dopravil až na místo a vysypal nás uprostřed pustiny. Dohodli jsme se že se rozdělíme, že dva zůstanou na nádraží s věcmi a druzí dva vyrazí najít linii bunkrů a případně i nějaké místečko na spaní. Já s Medelákem jsme tedy vyrazili na průzkum zanechajíce Unkase a Jardu svému osudu na nádraží. Po kolejích jsme popošli kus dál směrem k hranici a už tu vpravo byl jeden z těžkých bunkrů. Okoukli jsme ho, zjistili jsme že se do něj nedá vlézt a tak jsme pokračovali dál. Napravo od trati jsme žádné vhodné místo nesehnali a tak jsme se vypravili zpátky pro zbytek mančaftu. Na nádraží jsme je ale nenašli, oba se mezi tím vypravili na vlastní průzkum. Ale kam ??? Vydali jsme se je tedy hledat na druhou stranu od kolejí, k silnici, do strání. Zhruba po dvou hodinách hledání jsme to už vzdávali a chtěli jsme se vrátit zpátky na nádraží, když se Jarda s Unkasem vynořili na silnici ze zatáčky. Z jejich vyprávění bylo jasné že jsme se míjeli jen o kousek a že nám chodili po stopách. Na rozdíl od nás ale ze silnice odbočili správným směrem a našli bezvadný bunkr na spaní. Dřív než jsme se ale vypravili k zmíněnému bunkru, zašli jsme na pár točených do nedalekého motorestu. Pak jsme se vrátili kus po silnici a vyšli jsme mladým lesíkem vpravo do stráně. Z mlází na nás vykouklo krásné lomené Béčko. Místečko to bylo ideální na spaní. Já s Medelákem jsme se ubytovali ve spodní střelecké místnosti, Jarda s Unkasem v horní. Navečer Jardu stihla ta nehoda, že se pokoušel rumem přepít Unkase, což se nikdy nikomu nepovedlo. Ani Jardovi se to teď nepovedlo, stihl ho ale stav, který dodnes podle bunkru nazýváme Bé-stav. Vzhledem k tomu že Jardu mám za kamaráda, nebudu tento stav popisovat a tím jej zesměšňovat. Každopádně až do večera bylo veselo.

Když jsme ráno vylezli z bunkru, bylo po dešti. Les byl celý promočený a pěkně hustý. Sbalili jsme si tedy fidlátka a vyrazili jsme na průzkum po linii směrem na sever. Nacházeli jsme jeden těžký bunkr za druhým, všechny pěkně poničené. Třešinkou na dortu bylo objevení pěkného Céčka se střechou z vlnitého plechu. Celý den jsme se prodírali hustým lesem a prolézali torzo opevnění, když se pomalu začalo smrákat, zrychleným tempem jsme se vrátili zpátky nad Petříkovice, kde jsme nalezli jeden čistý a suchý těžký bunkr. Ubytovali jsme se v něm, obsadili jsme pro to dvě místnosti. Nerušenému spánku už nemohlo nic zabránit.

Ráno jsme vyrazili na vlak, motorák nás odvezl do Trutnova. Tam se nám povedlo chytit přímý vlak až do Prahy .....

Napsáno: 9.7.2007 | Přepsáno: 6.1.2022 | Návštěv: 468 | Hlasů: 9

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

24.8.2022 | Lahvic

Jo, to je přesně ona :-) Vlastně teď nevím, proč jsem p ... [více]

24.8.2022 | Honza Britt

Aha, MUV-ka s postřikovačem - tak to jo, to znám. :-) ... [více]

23.8.2022 | Lahvic

Drezína, co má na korbě dvě tisícilitrový nádrže s něja ... [více]


Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 1210405
Přístupů dnes : 85
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 4

Kalendář

Dnes je:

Neděle, 2.10.2022

<<10 / 2022>>
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

K Cmundě(bramborák) se jako nápoj absolutně nehodí

voda (čistá bez příchuti)Graf 473
minerálkaGraf 236
limonádaGraf 259
pivoGraf 265
kořalkaGraf 235
mlékoGraf 283
asfalt, bo teče moc pomaluGraf 280
kdo je ta cmunda???Graf 222

Hlasů: 2253

Více anket

Databáze míst

Poslední vložené:
Jez Roztoky u Křivoklátu
Hospoda U jezzu
Restaurace Ludmila
Restaurace U Přívozu
Restaurace Višňová-Hájek

Zpěvník

Odběr novinek


Přihlásit se k odběru
novinek e-mailem:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ: 198552144

Copyright © 2001–2022 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ: 198-552-144