Přátelé, pomalu se blíží další pokračování naší každoroční populárně naučné výpravy po vodách českých. Cílem našeho putování nebude dosažení konkrétního místa, ale cesta samotná. Ta bude probíhat, ostatně jako již téměř tradičně, po vodách západočeského toku, vznikajícího soutokem čtyřech menších, neméně významných. Po miliony let si vodní živel prořezával cestu krajinou, kterou známe v dnešních dnech jako západočeskou a středočeskou pánev. Od středověku byl její tok hojně využíván jako pohon pro splavování dřeva a nad říčním korytem bylo vystavěno několik hradů, patřících nejvýznamnějšímu českému rodu Přemyslovců. Mnoho let nazpátek romantická krajina kolem řeky lákala mnoho vodáků i čundráků, a nějakých dvacet let nazpátek i nás. Ale nějakou desítku roků trvalo, než jsme se odhodlali k splutí vodního toku na palubách plavidel o výtlaku 300 kg, což mělo vystačit i pro dva středně rostlé třicátníky, jako jsme byli s Medelákem. Ta akce proběhla v červnu roku 2008 a poté od roku 2014 vždy na počátku června až do loňského roku.
Jak jste již jistě pochopili, název oné řeky je Berounka.
Tolik úvod. Ty já mám prostě rád
Asi netřeba dodávat, že se tam letos chystáme znovu. Na téměř tradiční akci se vydáme i letos ve stejném období.
A teď k věci.
V rámci plánování jsem dostal za úkol od několika mých kamarádů sepsat nějaký itinerář, s termínem, lokacemi a podobnými náležitostmi.
Jak to tedy plánujeme?
Vyrážíme během čtvrtečního odpoledne směrem k Chrástu u Plzně. Naše "tvrdý jádro" do té oblasti zamíří tradičně drážním prostředkem. Jedou tam vlaky co hodinu z Hlavního nádraží, všechny zastávkáče, tudíž přistoupit se dá kdekoliv po cestě. Cílem pro ten den bude kemp u Dolanského mostu, což je 2,5 kilometru pěšího pochodu od vlaku. Spíme obvykle tam, nocovat se dá i v okolních lesích. Dle libosti i nátury.
Lodě si zapůjčíme u jiné firmy než posledně. Výhodou toho kroku je nejen o trochu nižší cena, ale možnost loď vrátit či vypůjčit na záchytných bodech na řece. To pro ty, kteří celou trasu nedají a buď pojedou od začátku a někde skončí, nebo se přidají po cestě.
V pátek ráno převezmeme plavidla, nalodíme se a vydáme vstříc 62 kilometrům říčního toku. Pátek bývá nejnáročnější, neb je poměrně dlouhý a voda ne moc rychlá. Ale stojí za to si to projet, krajina je krásná a v okolí dokonalý klid. A hned první jez je z mého pohledu největší lahůdka celé výpravy. "Pokřtili" do oba Jardové, zářez na pažbě na něm mám i já s Medelákem. To neznamená, že je to nějaký brutální sjezd. Ale valná většina ho sjede bez problémů a tamní vlnky jsou pak velmi příjemným zpestřením.
Následuje pak několik hůře tekoucích úseků, které se místy rozjedou. Musí se pádlovat. Po cestě je zřícenina hradu Libštejn. Byl jsem na něm jednou a chystám se na něj letos znovu. Překonává se pět jezů, krom zmíněného pak ještě jeden sjízdný, zbytek se musí přetahovat.
Z pátku na sobotu nocujeme u Liblína. U řeky ještě před okrajem obce je velký kemp, který je však vzorem komerční zóny. Je v něm výdej nebo odběr lodí, a také tu dobře vaří. Ku spánku se ukládáme o dva kilometry dále, na louce u kempu pod Liblínem. Tady sice nevaří, ale pivo tu mají dobré.
Od Liblína dolů se nachází jeden z nejhezčích úseků řeky. Nejen že tu voda nabírá na rychlosti, ale protéká parádní skalnatou krajinou. Je tu také hned několik sjízdných jezů. Ten první "Liblínský mlýn" (Jardův) je asi nejnáročnějším z celé plavby, ale když se to umí, je to zábava. Cestou pak můžeme kouknout na hrad Krašov a kus níže dát dlabanec ve známé hospodě U mloka. Ještě jeden jez a pak přijde pověstná Zvíkovecká rovina - netekoucí voda asi 5 km. Leč loni, při mírně vyšším stavu vody, jsme jí spluli bez zanoření pádla do vody - i tady to teklo.
Ve Zvíkovci je další místo odběru a vydávání lodí. A taky hospoda. Tam se dá buď končit, nebo začínat. Další dva jezy jsou splavné, ten první je o něco lepší. Spáváme pak u jezu v Čilé, nebo v kempu nad Skryjemi.
V neděli nás pak rychlý proud zanese až k Rozvědčíkovi. Pro některé je tento úsek řeky nejhezčí, neb voda tu má rychlost a skály kolem ní jsou doslova monumentální. Zastávka u Rozvědčíka nesmí chybět. Do Roztok, kde vracíme lodě, je to už jen kousek.
Tohle je varianta, když bude v Berounce voda. Když jí bude méně, cesta se zkrátí. Loni bylo vody mírně nadbytek a i ti největší Berounko-skeptici prohlásili, že to slušně jede. Tak doufejme, že budeme mít štěstí
Náklady?
Dvoumístná loď včetně dvou pádel a barelů vyjde na 350 kč na den. Pro dítka jsou vesty v ceně. Třímístná stojí o kilo více. Kánoe zařídím já, stačí mi dát závazně vědět, kdo a v kolika lidech pojede, na jak dlouho a odkud kam.
Co sebou?
Tak to už si každý uváží sám, vzhledem k tomu, že výprava překlene tři noci.
Tak, a teď to nejdůležitější. Termín.
1.-4. června. Ve čtvrtek vyrážíme odpoledne, takže netřeba nijak zasahovat do pracovního procesu. Na pátek je třeba dovolená, nebo uvolnění ze školy.
Teď trochu info o těch, kteří nemohou od čtvrtka. V pátek je možno dorazit do Liblína, kam se v podvečer dostaneme i my. Je to tam horší s dopravou, neb vlak tam nejezdí a autobus jen sporadicky. Nejlepším řešením buď doprava vlastní, nebo mi už kamarád z práce přislíbil ochotu případné zájemce odvézt. Pokud dorazíte vlastní dopravou, je možnost parkovat v kempu pod Liblínem a zařídit odvoz zpět k autu pracovníky půjčovny.
Takže pokud vás tato senzační, populární, naučná a zábavná akce oslovila, ozvěte se mi mejlem, po telefonu, nebo diskuzí pod článkem. A nezapomeňte si chystat opěvné ódy na mou osobu, kterak jsem to parádně vymyslel i zařídil
753