Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Bez sněhuGermany France United Kingdom

Na Madeiru !

Foto z letu na Madeiru
Ostrov Madeira. Pravděpodobně jej většina lidí zná a správně jej dovede na globusu světa zařadit. Mnoho z nich pak má v povědomí, že jde o snobskou lokalitu, kam jezdí vyvalovat šunky vyšší střední vrstva, která nemá našetřeno na Karibik, ale středomořská zábavní a plážová centra jsou pod jejich úroveň. Částečně mají pravdu. Mě už Madeira nějaký pátek nazpět lákala především sopečnými horami, které jsou v podobné oblasti prý skvostem. Leč vzdálenost a přepravní podmínky mě úspěšně odpuzovaly.

Musím přiznat, že z létání jsem měl vždycky strach. Zároveň ale přitahovalo mou pozornost, a lidé, kteří se jím zabývají, vzbuzují mou úctu. Poměrně často jsem jezdíval k ruzyňskému letišti sledovat vzlétající i přistávající stroje. Nikdy jsem nebyl opravdový nadšenec, co na pozorovatelnách kolem letiště tráví veškerý volný čas a za fotografickou techniku, co letadla zvěčňuje, utrácí nemalé částky. Spíše když jsem míval cestu okolo a trochu volného času, zajel jsem se k letišti podívat. Trochu jsem záviděl a v duchu si říkal, že na palubu některého z nich se asi nikdy nedostanu.

Je tomu několik let nazpátek, když jsme se rozhodli zkusit zavítat do evropské destinace, kam cesta autem trvá velmi dlouho a je pomalu nákladnější, než let na palubě některého z dopravních strojů.

Štěstí přeje připraveným, to je heslo, které mám rád a jímž se snažím řídit. Na cestu do Paříže jsem se tedy důkladně připravil.

Takže jsem si stáhl všechny díly pořadu Letecké katastrofy.

Započal jsem se studiem s horlivostí sobě vlastní. Během několika měsíců jsem příčiny i následné vyšetřování hltal doslova minutu po minutě a časem se teoreticky i letadlo naučil řídit. Byl jsem připraven sednout na palubu zánovního stroje francouzské společnosti a piloti toho dne netušili, že mají na palubě "odborníka".

Letadlo se toho dne posralo ještě na ranveji.

Bral jsem to jako znamení a raději vypadl dříve, než se to frantíci pokusí opravit.

Načež jsem na nějakou dobu plánování přesunu vlastní tělesné schránky leteckou cestou vzdal.

K sedmatřicátým narozeninám jsem pak dostal nevšední dárek. Pobyt v leteckém simulátoru Airbusu A320. Parádní zážitek, řeknu vám. Jedním z těžších úkolů programu simulátoru byl vzlet i přistání na Madeiře. Samozřejmostí bylo i nasimulování bočního větru, který na tamním letišti prý téměř nepřetržitě vane. No, sednul jsem s tím, bez havárky. Ale polovina cestujících by pravděpodobně vyblila i to, co nikdy nesnědla, a ta druhá by se naučila modlit v pěti světových jazycích.

Uplynuly tři roky. Pak jsem se ocitl ve středu dění. "Pojeď na Madeiru!" Krása tamního ostrova mi na fotografiích učarovala, našetřený peníz jsem tedy investoval do dovolené a těšil se, kterak sopečnou vyvřelinu prozkoumám osobně. V den, kdy jsem převedl peníze a tím jsme zájezd objednali, vyšel na známém periodiku nový díl pořadu o nebezpečných letištích. Samozřejmě o Madeiře. Pohled na bokem přistávající letadla mi tedy zrovna nepřidal. V práci jsem se samozřejmě ocitl ve středu vtípků a byl jsem vždy kamarády důsledně upozorňován, že někde právě říkali, jak na Madeiře zrovna nelze přistát, jak je to v prdeli ...

Tentokrát cestovní kancelář vsadila na osvědčenou značku a my zavítali na palubu třísetmístného Boeingu. Nastal okamžik, kterého jsem se obával i zároveň se na něj těšil. Tentokrát oba motory pracovaly skvěle, vzletu již nic nebránilo.

Samotný start byl kupodivu poměrně příjemnou záležitostí. Zátah motorů mě nepřekvapil, rovnal se přibližně akceleraci mého motocyklu, ovšem s tím rozdílem, že motorce v kilu dojde dech a tohle táhne po zemi ještě o dvě stě navíc. "Vydrž Brťka, vydrž", fandil jsem stroji americké výroby poté, co se kola odlepila od ranveje. "Ještě kilák nad zem a kritická fáze je za námi", vzpomněl jsem si na rčení z oblíbeného seriálu o letadlech. Letoun prolétal pásem nějakých turbulencí, téměř neustále se klepal a uhýbal ze strany na stranu, podobně jako při jízdě autem po tramvajových kolejích. Asi dvacet minut trvalo, než se letadlo definitivně uklidnilo.

Zvláštní, jak nadmořská výška, byť korigovaná přetlakem kabiny letadla, má výrazný vliv buď na psychiku, nebo funkčnost vnitřních orgánů, především jedincům z řad ženského pohlaví. Hned poté, co pilot vypnul signalizaci o povinnosti použití bezpečnostního pásu, se vytvořila fronta čekatelek na dvě toalety, umístěné na zádi letounu. Někdy byla fronta dokonce tak dlouhá, že člověka napadaly myšlenky, zda-li je ještě v možnostech autopilota korigovat tak výraznou zátěž na zádi. To by nebylo tak zásadní, větru, dešti a potřebě prostě člověk neporučí.

Kdyby ten hajzl ale tak nesyčel!

Byli jsme umístěni třetí řadu od konce a onen výrazný sykot jsme tak měli přímo z třetí ruky. Spláchnutí při otevřených dveřích mi silně připomínalo vznikající trhlinu v trupu letadla a s ní související i následnou dekompresi. Syčení bývalo navíc velmi proměnlivé, podle toho, jak vykonavatel potřeby spěchal. Takže určit si vjemový "mustr" nebylo dost dobře možné.

Naopak přistání bylo proti předpokladům parádní záležitostí. V jednu chvíli člověk kouká okýnkem na přistávací dráhu ve Funchalu, najednou se to zvrhne a vzápětí sleduje zblízka mořskou hladinu, načež hned poté letadlo prudce dosedne a ihned prudce brzdí. Co jsem měl poté možnost sledovat, tak náš český pilot měl ze všech ostatních přistávajících svůj stroj asi nejlépe v ruce, neboť jako jediný to dobrzdil ještě před odbočkou z přistávací dráhy a na odjezd k letištní hale šel "z voleje". To ostatní stroje to přejížděly mnohem dál, někdy i na samotný konec, načež se otáčely a vracely notný kus cesty zpátky.

Takže svůj první životní let jsem měl za sebou.

Naopak ten zpáteční byl již mnohem pohodovější, přestože jsme doslova utíkali špatnému počasí. Letoun již vzlétal do deště a byl posledním, který ten den opustil Funchal. Letiště pak bylo asi dva dny zavřené kvůli nepřízni počasí. Cesta pak probíhala bez turbulencí a letadlo sedlo na Ruzyni jak do peřin.

Pokračování příště ...
Nezařazené  |  Autor: Jan Vála   20.8.2017  |  Přečteno: 68x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 7x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

16.3.2024 | Kahuna (Franke) z Tábora

Opravdu skvěle napsáno, úplně tam poznávám lidi Možná ... [více]

16.3.2024 | Kahuna (Franke) z Tábora

Chybí tam ještě Němec - německý army hadry z 2. světový ... [více]

3.3.2024 | Had

Dneska už Březák moc útulně nevypadá. ... [více]


Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 1507285
Přístupů dnes : 172
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 8

Kalendář

Dnes je:

Úterý, 19.3.2024

<<03 / 2024>>
PoÚtStČtSoNe
123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Co na žízeň ?

BudvarGraf 556
GambrinusGraf 390
KozelGraf 368
StaropramenGraf 367
BráníkGraf 315
JinéGraf 419
Radši voduGraf 379

Hlasů: 2799

Více anket

Databáze míst

Poslední vložené:
Jez Roztoky u Křivoklátu
Hospoda U jezzu
Restaurace Ludmila
Restaurace U Přívozu
Restaurace Višňová-Hájek

Zpěvník

Odběr novinek


Přihlásit se k odběru
novinek e-mailem:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ: 198552144

Copyright © 2001–2024 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ: 198-552-144