Bylo čtvrteční odpoledne, když mi zazvonil telefon. Věc v dnešní době nijak neobvyklá, ale následující jméno se na displeji mého mobilního přístroje čínského výrobce v poslední době tak často neobjevuje. Medelák. On věčně někde na cestách, když ne on, tak já v práci. Občas na něj mávám z autobusu v Uhříněvsi, jindy z kamionu v těch samých místech, on někdy zavítá při jedné z projížděk na motocyklu. Aby se nám potkaly volna se téměř nestává. Přesto to o zmiňovaném odpoledni zkusil. Co prý dělám v sobotu odpoledne. Nic většího v plánu nemám a ani v neděli tomu není jinak. Mám se prý tedy sbalit, připravit motocykl a v sobotní podvečer očekávat jeho příjezd. Tak jsem také začal činit, i přestože zatím reálně hrozilo, že mu jeho zaměstnavatel plány volna překazí a nechá jej vozit turisty po Praze až do večerních hodin. Naštěstí se tak nestalo a dřív než jsem na sedadlo svého motocyklu stačil přivázat několik potřebných i nadbytečných věcí, motor jeho Hondy zaduněl naší ulicí. Cíl toho dne? Někde přespat a druhý den zamířit na prohlídku předválečných bunkrů poblíž Karlovarské silnice.
Zamířili jsme tedy západním směrem a u Kladna jsem jako předjezdec pokynul paží k zastávce na čerpací stanici a nezbytnému doplnění tekutin v podobě horké kávy. Při její konzumaci jsme se vzhledem k pokročilé hodině a blížícímu se soumraku nakonec shodli na nocování někde v okolí nám důvěrně známých Požárů.
Pak mě napadla myšlenka. Není Grepa doma? Poslední dva měsíce totiž bydlí právě na Kladně. Protože ale jezdí na kamionu v Německu, příliš často se doma neobjevuje. Zkusil jsem mu zavolat. Právě držel pivo v ruce a chystal se jej zkonzumovat, když se na displeji jeho mobilního telefonu objevilo moje jméno. Oslovili jsme ho s nabídkou nocování na Požárech a on okamžitě souhlasil. Protože ale není vybaven motocyklem, a už vůbec ne tím, který by náročnou cestu terénem k Požárům zvládnul, vyrazil k nám autem. Disponoval však pouze vozem služebním, který je sice koncernovým, ale značně sníženým v oblasti podvozku, cesta k našemu cíli by mohla vozu způsobit nějakou újmu. Zvolili jsme tedy jinou variantu. Starý dobrý Hýskov. Ten nikdy nezklamal, a myslím, že nikdy ani nezklame.
Dorazili jsme tam za soumraku. Dočasné ležení jsme rozbili u řeky pod jezem a zašli do oblíbené restaurace na trochu žvance a něco málo pivního moku. Se zavíračkou jsme se přesunuli opět k jezu a nějakou tu dobu ještě poseděli u donesených zásob.
Vstávali jsme celkem brzy, Grepa mířil na Prahu, neboť jej čekali oba synové a my s Medelákem vyrazili na Požáry. Už nějakou dobu jsme na oblíbeném místě nebyli a zmáhala nás zvědavost, jak se to tam změnilo. Náš starý dobrý plácek je i nadále minulostí, ale jiný a menší tam v skrytu náletového porostu vznikl. Takže se tam v budoucnu možná někdy vrátíme
Cestou zpátky jsme se stavili ještě na vyhlídce u letiště v Ruzyni, právě včas, abychom se pokochali přistáním Airbusu A-380. Parádní záležitost! A pak už jsme zamířili k domovům. Na prohlídku bunkrů jsme nakonec ani nevzdechli.
537
