Trampská osada Minessota

Ve složení samotné Minessoty jsme na vandr jeli už mnohokrát. Tentokrát s námi podle plánu vyrazili dva hosté - Tereza a Petra. Sešli jsme se u Bluďáka doma ve složení: já (Láva), Džarda a Bludi. Nabrali jsme nezbytné zásoby, nalili kapalinu každý do svého chladiče a vyrazili do non-stopu v Uhříněvsi na nádraží. Byl pátek, kolem sedmé hodiny ráno. Zapadli jsme do hospody, dali dvě od cesty a nechali si natočit do pet-lahví nějaký ten zrzavý mok na cestu. Cesta nás čekala dlouhá a proto jsme se pod zásobami petek pěkně prohýbali. Proto jsme nelenili a snažili si odlehčit rychlým vyprázdněním lahví. Na nádraží jsme počkali na vlak a jím se nechali odvézt na Hlavní nádraží, kde jsme měli sraz s holkami. Úspěšně jsme se sčuchli v nádražní hale, koupili lístky a za chvíli už jsme seděli ve vlaku na Beroun. Po cestě jsme vybalili kytaru, odehráli pár písniček a bylo nám dobře. V Berouně jsme přesedlali na vlak směrem na Rakovník. Cíl naší cesty jsme stanovili na Roztoky u Křivoklátu. Tady nás po chvíli jízdy vlak vysypal na skoro opuštěném nádraží. Jak už je naším zvykem, vydali jsme se vyhledat nejbližší restauraci k nezbytné poradě kudy dál. Hospodu jsme nalezli celkem snadno. Poseděli jsme, popili, pojedli a dohodli se, kudy dál. Poté jsme vyrazili zpátky k nádraží a odtud po Berounce dolů. Rozhodli jsme se, že si ostrý zákrut řeky zkrátíme přes kopec po žluté turistické značce. Takový stoupák jsme už dlouho nezažili. Úspěšně jsme zdolali zákrut řeky přes hřeben, následovala asi 4 kilometry dlouhá cesta lesem a už jsme začali klesat k obci Račice. V plánu bylo, že se utáboříme někde kus od vesnice, plán který se ale nedá změnit není plán. Nalezli jsme hospodu, krásnou a útulnou, skoro rodinné prostředí. Zaparkovali jsme tady a překopali tím celý náš dosavadní plán. Vyrazíme vlakem do Hýskova. Vlak jel asi za dvě hodiny a ty jsme vyplnili příjemnou činností ve zmíněné hospůdce. Když se přiblížila naše hodinka, seběhli jsme dolů na vlak a ten nás během chvilky vysadil v Hýskově. Bylo už dost pozdě a tak jsme do hospody ani nešli, ale vyrazili rovnou cestou přímo do tunýlku pod tratí, do našeho oblíbeného stanoviště. Zmoženi dlouhou cestou jsme rychle usnuli.

Ráno jsme jako první rozdělali oheň a pojedli něco z našich zásob. Protože nám ale po noci pěkně vyschlo v hrdlech, netrvalo dlouho a padl první návrh, abychom někam zašli požít trochu chmelu. Schváleno! Vyrazili jsme směrem na Beroun. Na kraji města jsme narazili na otevřený krámek, jedno lahvové nám tam svlažilo okoralé rty. Brzy na to jsme stanuli u restaurace U štiky na břehu Berounky, bohužel pro nás tam však měli hospodu pronajatou nějací svatebčané. Následovalo náhradní řešení v podobě nedaleké Selské hospody. Vdechli jsme několik Staropramenů a protože už se den pomalu nachýlil, přesunuli jsme se na nádraží, odkud jsme popojeli zpátky do Hýskova. Naše kroky namířily s jistotou z nádraží hned do Kulturního domu, restauraci u jezu. Tady jsme poseděli a proti naším zvyklostem jsme se před zavíračkou odebrali na kemp. Tam jsme na rozdělaném ohni ohřáli zbylé jídlo, zahráli na kytary a popili z přinesených zásob piv ....

Ráno jsme se pak klidným a pohodovým krokem přesunuli na nádraží do Berouna, odkud už vede přímá cesta domů.