Trampská osada Minessota

Už dlouho jsme odkládali výpravu do hlavní části Brd a v červenci 2006 se nám jí konečně povedlo dohodnout. Víkendy jsme měli pracovně vytížené, proto jsme si vzali dovolenou a vyjeli v týdnu. Tentokrát jsem vyrazil já (Láva), Medelák a Čundrboy. Ve středu dopoledne jsme se s Medelákem sešli u mě doma a zatímco jsem ještě balil věci, otevřeli jsme flašku vína, kterou jsme dostali od našeho šéfa, pro kterého jezdíme MHD. Byl to nějaký dovoz z Ruska a bylo luxusní. Ještě že jsme měli dvě. Vyrazili jsme na metro a tím pak na Hlavní, tedy Wilsonovo nádraží. Zde jsme zakoupili zásoby piva a protože bylo horko, hned jsme si od dvou lahváčů ulehčili. Sraz s Čundrboyem jsme měli na Smíchově, proto jsme nasedli na první vlak ve směru na Beroun a popojeli jednu stanici. Na Smíchovském nádraží jsme se chvilku hledali a nakonec jsme se úspěšně našli. Nasedli jsme na vlak jedoucí na Plzeň a zhruba po hodině a půl jízdy vystupovali v Hořovicích. Nastal problém, do Komárova, kam jsme plánovali popojet autobusem, už ten den žádný povoz hromadné přepravy osob nejel. Čundrboy nás úspěšně odtáhl od nádražní restaurace, kam jsme ihned s Medelákem zamířili. Vyrazili jsme tedy pěšky dál a na konci Hořovic dali trochu odpočinek. Čundrboy se dal na autostop a po necelých 10-ti minutách nám zastavil Ford. Odvezl nás až do Komárova, kde nás vysypal rovnou před hospodou, proto jsme tedy neváhali a zapadli na zahrádku před ní. Pár piv, nějaké drobné jídlo a už jsme se vypravili dál směrem na přehradu Záskalská. Na přehradní hráz jsme dorazili až navečer, kdy se pomalu začalo stmívat. Rychle jsme vlezli do vody a trochu si zaplavali. S houstnoucí tmou jsme vylezli na břeh, oschli a dohadovali se kam dál. V plánu bylo jít si lehnout kus od přehrady do lesa a ráno pak pokračovat v plánovaném směru. Vše nakonec vyřešila GPSka, která objevila necelých půl kilometru odtud hospodu. Proto jsme tedy neváhali a vypravili se tam. Přes les to byla chvilička a už nás uvítaly první domky vesničky Chaloupky. V hospodě byla perfektní zahrádka s překrásnou obsluhou, proto jsme se tu zdrželi do pozdních nočních hodin. Pak jsme se vydali zpátky k přehradě, kde jsme si ustlali v lese nad ní a v mžiku spali.

S ranním rozbřeskem jsme vstali, pojedli paštiku a v sílícím horku se nechali zlákat vodní hladinou. Vklouzli jsme do průzračných vod a strávili střídavě na souši a ve vodě přes dvě hodiny. Od koupání nás vytáhla až žízeň a proto jsme vyrazili "na jedno" do Chaloupek. Hospoda byla však ještě zavřená, zato krámek naproti ní byl otevřený. Dali jsme po několika lahváčích a naší klasickou snídani - Romadúr. Právě otevřeli hospodu naproti, tak jsme jí tedy navštívili, dali jedno a vypravili se do sílícího vedra. Chvíli jsme šli po silnici, pak se nám ale povedlo před pálícím sluníčkem zapadnout do lesa. Šli jsme lesem podél potoka směrem k hradu Valdek. Na hrad jsme ale nemířili, cíl naší cesty jsme si zvolili jedno jezírko, které se pomalu ani v mapách nevyskytuje. Čundrboy to tady však dobře znal a tak nás neomylně po dvou hodinách pochodu dovedl až na jeho břeh. Voda tady je ještě čistější než na Záskalské a proto jsme tam tedy na Adama hned vlezli. Voda krásně teplá a čistá, zato těch hovad co tu bylo. Zabít se nám jich povedlo snad na padesát a i to bylo málo s porovnáním s těmi hejny co jich tu bylo. Odpoledne již pokročilo a my jsme se zvedli a pokračovali jsme dál směrem na Jince. Nejdříve jsme si vyšlápli pořádný stoupák. Nahoře byla spousta okopů pro tanky a dalších různých připomínek minulé armádní činnosti. Po hodině pochodu se v dálce objevily Jince, cíl naší dnešní cesty. Spěchali jsme, ráno jsme chtěli jet vlakem na Prahu, protože můj parťák v práci pořádal rozlučku před odchodem do důchodu. Tehdy jsem ještě nevěděl že ho v pátek uvidím naposledy. Teď jsme ale po další hodině chůze za večerního šera dorazili do Jinců, kde jsme vyhledali první hospodu. Točili Staropramen a moc dobře vařili. Ale protože byl všední den, tak brzo zavírali. Najedeni a nějakým tím pivem v žaludku jsme se vydali ještě dál, kde jsme tušili nějaké dobré místo na spaní. Na železniční stanici Rejkovice jsme koukli v kolik nám jede ranní vlak a vydali jsme se stoupákem nahoru nad vesnici. U prvních stromů v lese jsme našli svoje místo na spaní.

Ráno nás vzbudil budík, my jsme rychle zabalili a razili na vlak. Čundrboy se od nás odtrhl a vyrazil se podívat k němu na osadní kemp, ležící odtud nedaleko. Dorazil domů až večer. My jsme stihli vlak akorát, ten nás odvezl do Zdic. A odtud je to do Prahy jen kousek.