10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Týdenní vandr na Českolipsko v r.1994

JasnoJasno JasnoPolojasno (10 dní) (57 km) Před 24.lety a 5.měsíci Červenec 1994
Džarda načuhující do střílny
Počátkem léta 1994 jsme jako každý rok před tím zahájili přípravy na náš pravidelný týdenní vandr. Opět ale vojna a práce si na naší partě vybraly svojí daň, proto jsem účast na celý týden přislíbil jen já (Láva), spolu s Unkasem, Pictusem a Grepou. Ostatní mohli jen o víkendech, a to ještě ne všichni. Počátek července byl dlouhodobě vždy nejteplejší a to znamenalo, že i my jsme neodolali slibovanému krásnému počasí a naplánovali jsme náš "tejdeňák" právě na tuto dobu. Protože jsem měl spolu s Pictusem a Grepou v pátek volno, mohli jsme vyrazit už dopoledne, zatímco Džarda, Unkas a Robik za námi měli přijet vlakem. Mířili jsme do Blíževedel. Dopoledne se u mě doma stavil Grepa, tady jsme ještě dobalili nějaké věci, přerozdělili zásoby potravin a zamířili jsme metrem k Opatovu, kde jsme měli sraz s Pictusem. Nečekali jsme na něj dlouho a společně jsme pak nasedli znovu do metra, tentokrát směrem na autobusové nádraží Florenc, kde jsme měli vyčkávat dalšího spoje. Autobus jezdil tímto směrem jediný za den, proto jsme tu raději byli podstatně dříve, abychom chytli ještě nějaké volné místo k sezení. Ukázalo se to jako zbytečné, lidí tímto směrem moc nejelo. Vzniklou časovou rezervu jsme tedy vyplnili nákupem kelímkových piv a jejich následnou konzumací. Do autobusu jsme si každý propašovali jednoho lahváče, přeci jen pojedeme skoro dvě hodiny a horko bylo spalující. Cesta probíhala dobře, šofér nebyl žádný začátečník a tak se držel hesla "jak se na plyn šlape, tak se z výfuku ozývá". S Grepou jsme se kochali nejen krásou ubíhající krajiny, ale i místních žen a projíždějících aut. V Mělníku nás pospávající Pictus odboural. Sotva otevřel oči, povšiml si prodejny s nářadím, na jejichž prahu zely dvanáctky štafle. "Hele, štafle!" Bylo vidět, na co malíř pokojů i o dovolené myslí . V Blíževedlích jsme si nejdříve skákli "na jedno" k místní samoobsluze a po načerpání dostatku zteplalého vitamínu B jsme vyrazili na skalní hrádek Hřídelík, ležící nedaleko vesnice. Tady jsme několikrát v minulosti zřídili svoje tábořiště a nejinak jsme to plánovali i dnes. Natahali jsme nějaké dříví ze vzdálenějšího lesa. S dřívím tu byl vždycky problém. Pojedli jsme něco málo z našich zásob a chystali se prolenošit odpoledne, čekajíc na zbytek party. Unkas měl mezi tím sraz s Džardou s Robikem na Masarykově nádraží v Praze. Odtud vlakem přejeli do Lovosic. Taky jim kombinace odpoledního horka a chladivých piv splnila očekávání a chlapci v podroušeném stavu ztropili v Lovosicích nejedno veselí. Takto dobře naladěni dorazili i k nám do Blíževedel. Čekali jsme na ně na nádraží. Odtud je to už jen kousek do restaurace pod Ronovem. Ne zrovna přívětivě se tvářící hostinský nám načepoval pár piv a s nadcházejícím večerem jsme se odebrali do našeho tábora na Hřídelíku. Rozdělali jsme oheň, na klacek píchli celé kuře a zřídili si provizorní gril. Díky Pictusově kuchařskému umění jsme si moc pochutnali. Večer pak probíhal u kytar a pár panáčků rumu.

Vzbudila nás návštěva v podobě místní omladiny. Kolem Hřídelíku se trampové moc často nevyskytují, proto jsme pro ně byli vítanou atrakcí. Dobrácký Pictus všechny podaroval sladkostmi a tím si k sobě upoutal jednoho asi 12-ti letého kluka, přezdívaného Yamaha. Ten pak zde s ním strávil skoro celý den. Posnídali jsme, proflákali dopoledne a následně poobědvali. Zbývalo někam vyrazit, a to by jsme nebyli my, aby to nebylo rovnou do hospody. A znovu do restaurace pod Ronovem. Pivo opět dobré, výčepák stále nepříjemný. Příval piv však neukočíroval Grepa a dá se říct že se poslal do mdlob. Brzy se ale probudil a požadoval pivo. Výčepák mu ale odmítl znovu nalít, nepomohla ani nabízená tisícikoruna za jedno pivo. Prostě mu nenalil. V Grepovi se vzbouřil hormon a zmizel na záchodě. Tam ho ale brzy vyčenichal onen hospodský a načapal ho právě ve chvíli kdy držel v ruce místní utržené umyvadlo. Prý ho chtěl jen narovnat. Hostinský ho vykázal z hospody a my se raději pakovali za ním. Tím však Grepa neskončil a když jsme se vydali k rybníku do Stranného, požadoval po nás ať mu dáme ránu pěstí, a když to ustojí, tak prý není nalitý. Postupně si nás tahal za chůze dozadu, nikdo mu jeho přání ale nesplnil. Až na Unkase. Otočil jsem se právě když ho Unkas jednou prudkou ranou poslal do příkopu. Kupodivu to ustál, poděkoval a razil dál za námi. Mířili jsme se vykoupat. Vlezli jsme do místního bahňáku a pořádně ze sebe spláchli pot. Doufali jsme že Grepovi studená voda udělá dobře, nastal ale pravý opak. Na břehu zcela vytuhl a nepomohl ani opakovaný pokus o jeho probrání. Nechali jsme ho tedy u rybníka ať se tam vyspí a vrátili jsme se zpátky do tábora. Asi po dvou hodinách jsme se pro něj vraceli, potkali jsme ho ale už na cestě k nám. A tak jsme tedy zapadli na náš hrádek a do noci vytrvali tam.

Ráno nás opět budila místní omladina. Neochotně jsme vylezli ze spacáků. Dnes měl odjet Džarda s Robikem domů, my ostatní zůstáváme. Pictus se pustil do rozlučkového královského dlabance. Džarda přislíbil že dorazí zase v pátek a zřejmě nepřijede sám, přiveze i Karlika s Monikou. A navíc nám slíbila i Unkasova Monika že za námi v pátek dorazí. Po vydatném obědě jsme vyprovodili oba uprchlíky na nádraží, počkali až jim přijede vlak a v klidu se vrátili zpátky na Hřídelík. Hospodě jsme se obloukem vyhnuli. Na zřícenině nás čekalo překvapení, dorazily i tři místní děvčata, všechny přibližně v našem věku. Pictus je tam v době naší nepřítomnosti bohatýrsky hostil. Jak to ten chlap dělá že za ním letí mladý holky jako slepice po flusu?? Převzali jsme s Grepou iniciativu a dali frončaft. Navečer nás holky pozvaly do jejich klubovny, skočily domů pro lahváče a zábava mohla nerušeně pokračovat. Když jsme spotřebovali všechny lahváče a další nebylo kde vzít, holky až na jednu musely domů. Ta se vydala s námi na hrad a přespala s Grepou ve vedlejším převisu. My jsme dali ještě večerní sérii panáků a zalehli na kutě.

Ráno mě probudila naše dámská návštěva, když odcházela domů. Už jsem neusnul a proto jsem na lihváři připravil ranní grog. V plánu jsme měli že se v klidu sbalíme a vyrazíme směrem na Holany. Plán jsme ale museli operativně změnit, neboť si to k nám přihasil "Yamaha" se slovy, že po nás jdou chlapi z vesnice. Prý rozdáváme dětem drogy v bonbónech. Kde na takovou blbost přišli?? Ujišťovat místní usedlíky o tom, že se jedná o fámu, jsme skutečně nechtěli, proto jsme raději rychle zabalili a vyklidili pole. V krámku na náměstí jsme koupili dostatečné množství potravin i alkoholických pochutin a zamířili jsme po silnici do Stranného. Tam jsme se připojili na zelenou turistickou značku a vpravo mezi rybníkem a skalami jsme se blížili k vesničce Hvězda. Ten krpál před ní je příšerný! S několika douškami "peprmintky na dech" jsme ho vyšlápli. Prošli jsme Hvězdou, nabrali u místního pramínku vodu a pokračovali dál k Vlhošti. V sedle mezi oběma Vlhoštěmi jsme dali delší pauzu, už jsme jí potřebovali. Po načerpání sil jsme se zvedli, prošli kolem hájovny a po modré značce jsme v letním žáru dorazili do Holan. Naše další kroky zamířily ihned k hrázi rybníka, kde jsme se svlékli a "na adama" vklouzli do chladivých vln. Ve vodě jsme vydrželi dlouho, pak nás ale zlákala představa pepřenek, utopenců nebo zavináčů v nedaleké hospůdce. Tahle hospoda byla vždycky skvělá a nejinak tomu bylo i dnes. I ta představa pochutin se nám tady splnila. Nachýlilo se však odpoledne a my chtěli dojít za světla na Chudý hrádek. Vydali jsme se tedy po silnici a následně po turistické značce dál. Kousek od hradu je studánka s vydatným pramenem. Tam jsme nabrali vodu. Další cesta včetně závěrečného stoupáku už probíhala rychle. Ještě jsme stihli natahat spoustu dřeva, rozdělat oheň, upéct na pánvi filety, zakoupené v holanské samoobsluze a už se na okolní kraj snesla hluboká tma. Nám to ale nevadilo a my jsme okolní les rozezvučeli svými písničkami. Vytrvali jsme dlouho do noci a ustlali si pod širákem, protože nebe bylo bez mráčku.

Naše předpověď počasí se vyplnila a my se probudili do bezmračného rána. Slunce pálilo jako o život, my naštěstí byli ale ve stínu lesa. Po snídani jsme se koukli do mapy a pomalu jsme vyrazili směrem Dřevčice. Nesestoupili jsme však do údolí kde byla schůdná cesta, ale šli jsme horem po kraji pole. Alespoň jsme si ušetřili ten pořádný kopec před vesnicí Dřevčice. Naše první myšlenky směřovaly ke krámku na náměstí, kde jsme nejen zakoupili zásoby jídla na dva dny, ale i pojedli zmrzlinu a zapili jí pivem. A když k tomu nedaleko právě otevřeli hospodu, plán další cesty byl jasný. Na skalní hrádek Čap to bylo ještě daleko, proto jsme se po pár pivech zvedli a pokračovali dál. Zdolali jsme poslední kopec toho dne a po pár kilometrech dorazili až k Čapu. Jako vždy, naše další kroky zamířily k hradní plošině, kde jsme se pokochali nádherným výhledem. Následoval přesun k nedalekému převisu. Loni jsme spali v takovém malém převísku, letos jsme obsadili o kousek dál mnohem větší. Dřeva tu bylo dostatek, proto jsme neváhali a rozdělali oheň. Večeře v podobě pálivého guláše nám přišla k duhu, chybělo nám jen to vychlazené pivo. Spokojit jsme se museli s teplým. Guláše bylo hodně, my se nepráskli tak, že jsme usínali kolem ohně. Dnešní večer kytary nebudou, usnuli jsme poměrně brzy.

Byla středa a my jsme nikam nespěchali. Dohodli jsme se že tu pod Čapem zůstaneme ještě jeden den, vždyť ostatní přijedou do nedalekého Zakšína až v pátek. Proto jsem s Unkasem a Grepou vyrazil dopoledne do Pavliček, kde sice není pevný krámek, zato sem jezdí pojízdná prodejna. Vyčkali jsme tedy a brzy přijel starý Šiml předělaný na pojízdnou prodejnu. Vystáli jsme si frontu a získali pro sebe několik nejzákladnějších potravin, včetně chleba a pořádného kusu vepřové kýty. Bylo horko a kýta se nesměla zkazit, proto jsme nabrali tempo a rychle vyšlápli kopec k našemu tábořišti. Unkas s Pistusem společně maso okořenili a my se mohli pustit do pečení této lahůdky. Po zbytek dne jsme se poflakovali v okolí a když se setmělo, opět jsme se chytili kytary a prožili krásný večer plný trampských písniček.

Vycházelo nám krásné počasí a stejně tomu bylo i ve čtvrtek ráno. Celou noc bylo pořádné horko a teď to vypadalo, že dnes padne teplotní rekord. Dříve než tedy udeří polední prudká vedra, jsme se raději zabalili a vyrazili dolů do Čapského dolu. U studánky jsme dali menší pauzu spojenou s čerpáním zásob nezbytné vody a pak jsme razili dál. Prošli jsme Pavličkami a na chvíli zapadli do lesa do krásného chládku. A opět do polí, naštěstí ne na dlouho. Prolétli jsme Zakšínem jako střely a hned jsme si podávali dveře od hospody. To jsme potřebovali, to byla oáza. Spláchli jsme prach několika výtečnými Gambáči a přesunuli jsme se k potoku Liběchovka kousek za vesnicí. Je tu taková tůňka a my jsme nutně potřebovali někde namočit nohy. Potok byl krásně ledový. Čekal nás strašný stoupák nahoru na Pustý zámek. S několika přestávkami jsme ho zdolali a nahoře jsme popošli k našemu oblíbenému kempu. Sehnali jsme dřevo právě včas, přihnala se klasická letní bouřka. My ale seděli v suchu pod převisem a pozorovali provazy vody. Za chvíli liják přestal a krásně se ochladil i vyčistil vzduch. A nám bylo u ohýnku a při segedínském guláši moc dobře. Večer nás poměrně brzy zmohl spánek.

Ráno jsme si užili trochu spěchu, bylo půl desáté a na desátou za námi měla přijet Monika, přítelkyně Unkase. Proto jsme se ani nenadlábli a zanechajíc Pictuse na stráži v táboře, jsme se vydali dolů do Zakšína. Jak Monika slíbila, tak také dorazila. Přijela svojí rezavou, ale přesto spolehlivou Škodovkou, kterou zanechala na parkovišti naproti hospodě. Vydali jsme se vzhůru do našeho kempu. Pictus nám mezi tím připravil snídani, kterou jsme doplnili lahvovými pivy zakoupenými dole v hospodě. Nastávalo opět letní vedro, lilo z nás jako z konve. Les po včerejším lijáku opět vyschl jako troud. Monika chtěla vidět Pustý zámek a skalní vyhlídku Rač, poskytli jsme jí tedy "odborný" výklad a provedli jí po okolí. Odpoledne měl přijet Džarda s ostatními, po obědě jsme se tedy opět odebrali dolů do vesnice. Stávli jsme se na pivo, dali jich pět a šli se vykoupat do naší tůňky v potoce. Na ostatní jsme pak šli čekat na louku nad silnicí, kde mě s Grepou zmohla únava a usnuli jsme na půl hodiny jako špalci. Unkas s Monikou si čekání zkrátili úplně jinak, ani jim nevadilo že deset metrů od nich ležíme my a kouká na ně většina řidičů jedoucích po silnici. Konečně jsme se dočkali a autobus i se zbytkem party zabrzdil před hospodou. Přijel Džarda, Karlik i se svojí Mončou. A zároveň dorazil i Pictus, doteď ležící nahoře na Pusťáku. Jejich příjezd jsme náležitě oslavili, sedli jsme na autobusovou zastávku a do hospody jsme chodili pro lahváče. Po několika kolech jsme se zvedli a šli si vyšlápnout kopec na Pustý zámek. Tábořiště jsme nalezli tak jak jsme ho nechali. Po zbytek dne jsme se pohybovali po okolí, sháněli dřevo a připravovali večeři. Na tolik hladových krků byl i kotlík malý. Otevřeli jsme láhev rumu a nechali jí kolovat z ruky do ruky. Velmi brzy byla prázdná. Nastal večer a my se uchýlili k drnkání do strun. Usnuli jsme, ani nevím jak.

Probudili jsme se brzy a moc jsme se nezdržovali, neboť plán na dnešní den jsme měli jasný. Modré nebe slibovalo pořádné vedro, my se chtěli pořádně vykoupat a zároveň se jet podívat na Jestřebí, hrádek nedaleko Dubé. Seběhli jsme do Zakšína, bágly i pár lidí jsme naskládali do Škodovky a razili směr Dubá-Nedamov. Ostatní za námi jeli autobusem. Cesta nebyla jednoduchá, Moničině Škodovce klouzala spojka, auto proto kopec za Deštnou sotva vydrápalo. Plechové, dvoustopé, červené vozidlo rychle potřebovalo opravu, o kterou jsem se postaral v Nedamově já. Naštěstí šlo jen o drobné seřízení. Ještě než jsme skočili do chladných vln rybníka jsme naskákali opět do auta a jeli otestovat opravenou spojku do Jestřebí. Na skalce u rybníka jsme nechali Jardu a Karlikem a Monikou. Hrad je to opravdu krásný, prolezli jsme ho křížem krážem. A hurá zpátky do Nedamova, neboť polední horko už začínalo být neúnosné. Voda nebyla o moc chladnější, přesto ale osvěžila. Následovaly dvě hodiny lenošení a nicnedělání. Džarda pak dostal nápad, že půjde nafotit nedaleké bunkry z první republiky. Je členem klubu vojenské historie, fotografie místního opevnění se mu budou jistě hodit. Vyrazil jsem na výpravu s ním. Po silnici jsme šli asi kilometr a pak zahnuli doleva do lesa. A první bunkr už byl tu. Prolezli jsme ho a pokračovali dál. Takhle jsme jich zkoukli asi pět. Tento den byl základem pro moje budoucí nadšení pro obor bunkrologie. Ta mě držela následujících deset let a pomalu pominula v dobách, kdy se průzkum bunkrů značně zpopularizoval. Vrátili jsme se zpátky do Nedamova a pomalu zahájili další přesun, tentokrát na místo kde se můžeme utábořit. Přejeli jsme nedaleko odtud, na břeh rybníka v Rozprechticích. Místo to bylo perfektní, přímo na hrázi rybníka. V okolí byl klid. Večerní koupání bylo super a následující poslední večer tohoto vandru jakbysmet.

Ráno jsme si pomalu a neochotně zabalili všechny věci, naházeli bágly do Škodovky a Monča odvezla Uhříněváky na autobus do Dubé. My Jižňáci jsme pak jeli autem až do Prahy. Stavili jsme se u Monči ještě na návštěvě a pak už domů. Lehko nám nebylo, tento vandr byl jedním z nejlepších jaké jsme zažili.

Mapa týdenního vandru v Roverkách v roce 1994.

V sedle pod Vlhoští Nabíráme vodu pod Chudým hrádkem Skoro celá parta pod Pustým zámkem Chvíle klidu před hospodou v Zakšíně Hospoda v Zakšíně v r.1994 Džarda s Karlikem na skalách Karlik v kempu pod Pusťákem Pod Pustým zámkem Podled z kempu nahoru do skal Hygiena v potoku Liběchovka Odpočinek po vyšlápnutém kopci Společné večerní foto Duo Pictus - Karlik V restauraci pod Ronovem v Blíževedlích U studánky nedaleko Holan Monika na Pustém zámku Mezi velkou a malou Vlhoští Unkas, Grepa a Láva pod Vlhoští Část party na zastávce v Zakšíně V hospodě v Blíževedlích na počátku vandru Někde v okolí Zakšína Pod Vlhoští V kempu nedaleko Čapu V Nedamově Otrávený Láva a Průzračná voda studánky pod Chudým hrádkem Ladíme motor u Škodovky Ležení u rybníka v Rozprechticích Na skalním hrádku Čap Nedobrovolná koupel v Nedamovském rybníku Monika, Monika a Karlik Pictus u rybníka v Rozprechticích Vstup na hrad Jestřebí Unkas s Mončou na Pusťáku Na hradě Jestřebí Pictus s Monikou Láva studující bunkr Jeden z bunkrů nad Dubou
Popis akce  |  Autor: Jan Vála   15.8.2007  |  Přečteno: 2698x  | Mail Printer
22 souřadnic ke stažení.

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 9x | Průměrná známka: 1.1

 Komentáře: 7

Lahvic   3.4.15 - 11:15:29

Na Libštejně jsme se stavili na první naší vodě, v roce 2008. Jenže tehdy jsme si na sjetí Berounky stanovili šibeniční termín, takže jsme byli "vorvaný jak samice" a neměli jsme čas. Tomu odpovídala i prohlídka hradu. Na Krašově jsem byl jednou v listopadu. Teď máme v plánu dát aspoň ten Libštejn. Pokud bude nálada, Krašov shora jsem v létě ještě taky neviděl Dík

Honza   1.4.15 - 13:19:24

Jo, to je nejhezčí úsek, cestou se můžete kouknout na Libštejn a Krašov, fakt krásý zříceniny hradů.

Lahvic   30.3.15 - 08:51:54

Apropos, je krásná i z vody. Což si vyzkoušíme v červnu, kdy jí chceme splout z Chrástu do Roztok

Lahvic   30.3.15 - 08:21:24

Pravda pravdoucí. To je občas trošku problém i na Sázavě

Honza   26.3.15 - 22:53:19

Jj, Berounka je krásná řeka, jen musíš znát ta správná zapomenutá místa, kde nejsou lufťáci.

Lahvic   26.3.15 - 21:22:54

Ty u Berounky, my se potili a pařili ve skalách na Kokořínsku. Lehko odhadnout, komu bylo v těch vedrech líp Krásy Berounky, spolu s možností zchlazení v letních vedrech jsme objevili až o dva roky pozdějc

Honza   25.3.15 - 21:48:30

Jo, to vedro v červenci 1994 si pamatuju, trvalo dýl jak měsíc - až do začátku srpna. Celou tu dobu jsem se akorát válel u Berounky.

Diskuzní forum

2.12.2018 | Lahvic

Z důvodu hackerského útoku na moje druhé stránky o opev ... [více]

21.10.2018 | Lahvic

Ještě toho trochu :-D :-D ... [více]

14.10.2018 | Honza

Jo, rakvičky, věneček,... a ještě kozí mlíko se sifónem ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 539610
Přístupů dnes : 124
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 1

Kalendář

Dnes je:

Neděle, 16.12.2018

<<12 / 2018>>
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2018 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144