Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Bez sněhuGermany France United Kingdom

Zakšín - Nové Osinalice v zimě 1995

ZataženoZataženo SníhSníh (3 dny) (8 km) Před 29.lety Listopad 1995
Naše první ležení pod chatičkou u Zakšína
Krátce před koncem listopadu roku 1995 přinesl k nám domů Jarda zajímavý příspěvek k našemu laickému bunkrologickému bádání, jímž jsme se stále intenzivněji zabývali už druhým rokem. V dnešní době plné GPS přístrojů, chytrých telefonů, rozsáhlých internetových prezentací a podrobných mapových podkladů si lze jen těžko představit, s jakými prostředky jsme o pátém roce devadesátých let vyráželi do terénu vyhledávat železobetonové pevnůstky z předválečné doby. Pátralo se pouze s použitím dosavadních poznatků a většinou na základě odhadu. Bunkry s boční palbou bylo snadnější nalézt, neboť na sebe musely kvůli vzájemnému krytí vidět, ale doplňující pevnůstky s čelním výstřelem se často v linii nenacházely a bylo někdy o mnoho obtížnější je vzhledem ke značně rozrostlé vegetaci objevit. Stávalo se, že jsme některé pevnůstky prozkoumali až o mnoho let později, neboť jsme o nich zkrátka neměli ani tušení. Když se nám o rok později dostal do rukou seznam objektů lehkého opevnění vytažený z archivu, bylo to pro průzkum darem z nebes. Tímto seznamem jsme o zmíněném listopadu ještě nedisponovali, když ale přinesl Jarda od kohosi z vojensko-historického klubu malou nepodrobnou mapku se zakreslenými několika pevnůstkami v okolí Nových Osinalic na Kokořínsku, hned následující vandr jsme naplánovali tam.

Dle prvních předpokladů jsem se průzkumné výpravy měl zúčastnit pouze já s Jardou. Když se o chystaném čundru na oblíbené Kokořínsko dozvěděl Pictus, úspěšně se u svojí ženy pokusil vyjednat na víkend volno. Teprve den před odjezdem mi oznámil Unkas že obdržel dvoudenní opušťák vojenské posádky v Miškovicích, u níž sloužil svůj roční povinný závazek. Konečný počet účastníků blížícího se čundru se tak ustálil na čtyřech. Trochu jsme řešili problém s dopravou. Prostředků hromadné přepravy osob se tou dobou po silnicích kolem města Dubá u České Lípy pohybovalo jen pramálo a z vlastní zkušenosti získané jen o několik měsíců dříve jsme věděli, že na palubu některého z autobusů mířících od Prahy směrem severním je těžké, ne-li nemožné se bez místenek dostat. Přepravu vlastním automobilem jsme zavrhli a protože na zakoupení místenek na autobus bylo již pozdě, oslovil Jarda našeho kamaráda z Uhříněvse, který se uvolil naší naší páteční přepravu tam a nedělní zpátky zajistit za pomoci svého stařičkého, leč stále velmi dobře sloužícího Žigulíku. O potravinovou konzervovanou zásobu se postaral Unkas, "tekutý svetr" v podobě tradičního tuzemského rumu jsem zajistil já, peprmintový likér a chlazené torzo mláděte kura domácího připravené k tepelnému zpracování nad ohněm dodal Pictus.

S rozšířenou zimní výbavou bylo překvapivě těžké vmáčknout se v pěti lidech do útrob produktu Volžského automobilového závodu, trocha nepohodlí však byla vyvážena rychlostí přepravy. Ani ta však nebyla natolik rychlá, aby Pictus do sebe nestačil ještě za jízdy "vdechnout" větší množství peprmintky, s jejímiž účinky se začal potýkat ještě před Mělníkem. Na okraji zmíněného města nám oznámil, že jsme na Proseku, a než Jarda Novák zastavil před hospodou v Zakšíně, byli jsme "na Proseku" ještě asi desetkrát. Pictusova dezorientace v prostoru byla pro nás důkazem, že náš pobyt v restauraci nebude dlouhý a plánovaná cesta nahoru na Pustý Zámek nebude toho večera možná. Na probrání následujících plánů jsme se přesunuli do interiéru restauračního zařízení u zastávky v Zakšínu, a u dvou piv se dohodli, že Pictuse s hladinkou v žíle do kopce ke skalám nikdo nepotáhne a raději rozbijeme dočasné ležení někde dole pod kopcem. Jako ideální v nevlídném počasí se jevila terasa jedné opuštěné lesácké chatky po cestě, kde jsme se již jednou v minulosti před nepřízní počasí ukrývali. Pochod k našemu pátečnímu nocovišti nebyl dlouhý, a zatímco se Pictus odebral do říše snů nedlouho po rozbalení spacáku, my ostatní ještě nějakou dobu mlsali rum, než nás také udolal ku spánku.

Jednou z nejméně příjemných činností na čundru je vylézání ze spacáku do mrazivého rána. Obvykle se člověku z vyhřátého spacáku do teplot atakujících bod mrazu příliš nechce a většina z nás tuto činnost často odkládá. Nejnepopulárnější roli pak získává obvykle ten, kdo opouští spacák jako první, neboť je pro nás nepsaným pravidlem, že dotyčný rozdělává oheň. Tím činí vstávání ostatním příjemnější, neboť exotermická reakce významným způsobem pomáhá eliminovat teplotní šok po opuštění spacího pytle a nazutí vymrzlých kanad.

Na zápraží chatky ani nikde v okolí se žádný oheň rozdělat nedal, k vyrovnání se s okolní teplotou po ranním vstávání se nám stal pouze vlastní pohyb, ovšem podpořený alespoň horkým nápojem s obsahem rumu, který nám připravil na lihovém vařiči Unkas. Nedlouho poté jsme se vydali vzhůru nepopulárním stoupákem k Pustému Zámku a následně k vyhlídce na Rači. Tam jsme asi hodinku setrvali, pojedli něco mezi svačinou a obědem, popili dalšího grogu a vyrazili na další cestu. Ta potud vedla po námi známých místech, která jsme v minulosti opakovaně navštívili. Odtud naše kroky mířily do neznáma. Po dvou kilometrech jsme sklesali do Osinalického sedla a z něj zamířili po velké lesní cestě na Nové Osinalice.

Pozn.: Tou dobou jsme samozřejmě neměli tušení, že už při klesání do zmíněného sedla jsme prošli okolo základů jednoho bunkru, který stavební firma v osmatřicátém roce již nestihla vybetonovat. Tento a dalších osm základů se podařilo zmapovat až o mnoho let později za použití moderních technologií.

První pevnůstka na nás vykoukla ve svahu vpravo nad cestou. Následoval krátký průzkum můj a Jardy, spojený s vítaným odpočinkem Unkase s Pictusem. Než však stačil padnout návrh na přípravu grogu na zahřátí, někdo z nás objevil ve svahu pod bunkrem charakteristickou, téměř čtvercovou stropnici relativně vzácného bunkru typu E. Bez dalšího otálení jsme zamířili k němu, a objevili něco, co rozhodlo o našem dalším postupu. Interiér pevnůstky byl vybaven malými kamny, postelí, stolkem a závěsem z koberce ve vchodu. Útulný vnitřek pevnůstky spolu s metr silnými betonovými zdmi sliboval mnohem lepší tepelný komfort ve srovnání s nocovištěm někde pod širákem a bylo okamžitě všemi hlasy rozhodnuto o setrvání zde při následující noci. Průzkum bunkrů ten den však ještě neskončil, přičemž Pictus setrval na místě a chystal se natahat nějaké dřevo na zátop v kamnech i na ohýnku před pevnůstkou. My ostatní se vydali dále po linii řopíků až do Nových Osinalic. Denní doba však trochu pokročila a my od dalšího pochodu za zmíněnou ves upustili. Ve chvíli, kdy se my průzkumníci otáčeli k návratu na "Chrápací éčko", jak jsme bunkr ihned nazvali, už v jeho kamnech plápolal oheň, o jehož rozdělání se zatím postaral Pictus a do našeho návratu se o něj poctivě staral. Nanosili jsme spoustu dřeva určeného do kamen, ale i na venkovní oheň, na kterém Pictus u paty bunkru začal opékat kuře. Na výsledku jeho kulinářských schopností jsme si pochutnali, byť pro čtyři lidi bylo jedno kuře menší porcí a my se později vrhli na obsah konzerv z Unkasovo vojenských zásob. Zatímco v lese se soumrakem teplota vytrvale klesala, v interiéru pevnůstky utěšeně stoupala a v pozdních hodinách dosáhla příjemných, téměř pokojových hodnot. Za zvuku písní a drnčení kytary probíhal celý večer a s posledním douškem lihoviny jsme ulehli ke spánku. Zatímco Jarda s Pictusem se vmáčkli na postel a Unkas ulehl ke vchodu, já se natáhl na zem hned naproti kamnům. Tam bylo zpočátku sice trochu vedro, ale nepamatuji se, že by mi to nějak vadilo.

Mnoha hodinové vytápění vnitřku pevnůstky předalo teplo jejím stěnám a my se dopoledne probouzeli do příjemně nemrazivého prostředí. Na krátkou dobu jsme ještě obnovili "provoz" kamen, pojedli zbytků a když se přiblížila jedenáctá dopolední, vydali jsme se svahem dolů do obce Medonosy, kde jsme měli na dvanáctou domluvený sraz s Jardou Novákem. Jeho zelený Žigulík se vynořil ze zatáčky téměř přesně v poledne a my tak měli zajištěný stísněný, ale pohodlný odvoz domů.
Pozor, klouže to !! Odpočinek pod převisem Na cestě do Medonos Láva, Pictus a Unkas před prvním objeveným bunkrem Vyrážíme zpod převisu dál Bunkr typu A u Nových Osinalic Dlabanec u skalní vyhlídky Rač Ledopád u studánky Unkas, Pictus a Džarda na Rači Trochu motání V bunkru typu E Džarda, Unkas a Láva v bunkru nad obcí Osinalice Momentka v bunkru Vysedáváme v pevnůstce Pečení kuřete u paty bunkru
Popis akce  |  Autor: Jan Vála   11.10.2024  |  Přečteno: 6x  | Mail Printer
16 souřadnic ke stažení.

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 11x | Průměrná známka: 1.1

V těchto letech jsme doslova žili předválečným opevněním a to se odrazilo i ve stylu našich vandrů. Naše kroky stále častěji směřovaly za betonovými monolity roztroušenými po celé republice. Koncem listopadu 1995 jsme se dohodli, že vyrazíme na dosud pro nás neprozkoumaný úsek bunkrů kolem Nových Osinalic, patřící pod opevněné pásmo zvané Liběchovská příčka. Sehnali jsme nějaké podklady a mohlo se vyrazit. Účast jsem přislíbil já (Láva), Unkas, Džarda a Pictus. V páteční odpoledne byl ale problém dostat se ve čtyřech lidech do autobusu směřujícím tímto směrem. Vyřešili jsme to tedy jinak a dohodli se s Jardou Novákem, že nás do Zakšína doveze autem. Ideální řešení vyhovující oběma stranám, Jarda se vždycky rád projede. Poskládali jsme se tedy na benzín a naší cestě na sever už nic nebránilo. Jarda nás všechny posbíral ve svých bydlištích, my se namáčkli do jeho zeleného žigulíku jako sardinky a vyrazili jsme vstříc zimnímu víkendu. Kudy nás Jarda tenkrát vezl si nepamatuju, neboť jsem si, upřímně řečeno, více všímal flašky, která mezi námi kolovala. Asi po hodině jsme zabrzdili před hospodou v Zakšíně a celí ztuhlí jsme se vysypali z auta. Jarda nám ještě slíbil že pro nás v neděli dorazí do Medonos v určitou hodinu a vyrazil zpět na Prahu. Když už jsme tedy stáli před hospodou, tak jsme do ní zapadli. Trochu jsme poseděli a protože už bylo pozdě, vydali se nahoru na Pustý Zámek, kde jsme chtěli přenocovat. Na začátku stoupáku ale na nás padla únava a my přijali okamžitě náhradní řešení v podobě stříšky před chatičkou u cesty, kde jsme spali už ten samý rok v létě. Bylo tam sucho a pohodlí. Do prudkého kopce se nám už teď v noci nechtělo. Rozdělali jsme ležení, chvíli poseděli a netrvalo dlouho a my se odebrali do světa snů.

Ranní zima nás brzy vyhnala ze spacáků a my se jí rozhodli zahnat výšlapem nahoru na Pusťák. Ještě než jsme si ale dobalili věci, Džarda nám na lihváři uvařil grog, který nám pomohl od nejhoršího. Kopec jsme oproti jiným vandrům zvládli na jedničku, chvíli si odpočinuli u hradu a razili jsme dál. Na skalní vyhlídce Rač jsme dali pauzu větší, poseděli a ohřáli další grog i nějakou konzervu. Další naše kroky mířily ke studánce, kde jsme nabrali zásoby vody. Až sem jsme šli po starých známých místech, odtud jsme se nořili do neznáma. Nedaleko odtud jsme chvíli poseděli pod malou místností vytesanou ve skále a šli dál. Sešli jsme dolů do Osinalického sedla a po lesní cestě pro traktory pak zamířili směrem k Novým Osinalicům. Brzy se na svahu napravo od nás objevil první bunkr. Nadšeni že jsme konečně u cíle našeho putování jsme si jej prolezli a nafotili. Zjistili že jej firma pouze vybetonovala a další práce už nestihla dodělat. Dole ve svahu pod námi jsme díky absenci listí zahlédli bunkr typu E. Těch je poměrně málo a proto jsme mokrým svahem sklouzli až k němu. Nelitovali jsme. Uvnitř bylo krásně útulno, zřejmě čundráci tu vyrobili postel a přitáhli malá kamínka. Pod střílnou byl stůl, místo pancéřových dveří koberec. Hned bylo jasné že dnes táboříme tady. Zanechali jsme tu tedy Pictuse i s věcmi a pokračovali jsme v průzkumu bunkrů dále k vesnici. Dorazili jsme do Nových Osinalic, tam si prohlédli krásné Béčko na zahradě, a protože se pomalu začínalo šeřit, vydali se nazpátek k "chrápacímu éčku". Ten název "chrápací éčko" u nás pak v budoucnosti zlidověl a bunkr se po určitou dobu stal naším oblíbeným místem na čundr. Pictus se mezitím činil, dotáhl nějaké dřevo, rozdělal oheň u paty bunkru a zatopil v kamnech uvnitř. Krásné teplo se linulo z útrob bunkru! Na ohni venku Pictus zhruba dvě hodinky pekl kuře, na němž jsme si vzápětí společně pěkně šmákli. Došli jsme ještě společně pro další dřevo do kamen a na kraj už se snesla tma. Postupně, jak se metr silné betonové stěny bunkru ohřívaly, jsme se mohli svléknout do trička s krátkým rukávem, přestože venku bylo pod nulou. Pustili jsme se do zásob jídla a rozpoutali konzervové hody. Řádně naprásknutí jsme se pak chopili kytary a po zbytek večera pěli písničky a kecali o všem možném. Kolovala také flaška čehosi, co se dalo popsat jako rum s Colou a ještě nějakým přídavkem, který Unkas jako autor toho výtvoru nechtěl prozradit. Každopádně nám to chutnalo a bylo nám po tom dobře. Vydrželi jsme ještě dlouho po půlnoci a ... pak už si nic nepamatuju.

Spal jsem na zemi, Unkas u dveří a Džarda s Pictusem na jedné posteli. Nechtělo se nám vstávat, stěny bunkru byly příjemně vyhřáté ještě po ránu a my bychom spali až do oběda. Jenže jsme museli do zimy, měli jsme s Jardou domluvenou hodinu, kdy pro nás přijede do Medonos. Posnídali jsme tedy, sbalili věci a pomalu jsme začali sestupovat přímo dolů z kopce, do míst, kde jsme podle mapy tušili Medonosy. Vynořili jsme se z lesa přímo před zmíněnou vesnicí. Na autobusové zastávce jsme vyčkali příjezdu Jardova třináctky žigulíku. Ten dorazil na minutu přesně a my mohli zpět do Prahy vstříc svým každodenním povinnostem.

Omluvte prosím zhoršenou kvalitu některých fotografií, jsme rádi že je máme. Je to naše jediná kopie vytažená za obrovského úsilí z vadného negativu.

Napsáno: 10.11.2007 | Přepsáno: 11.10.2024 | Návštěv: 225 | Hlasů: 11

 Komentáře: 3

Lahvic   11.10.24 - 21:39:37

Loni v létě jsem se na Chrápací éčko zajel podívat. Zbytky kamen jsou venku před bunkrem, stolek co stával pod střílnou již neexistuje, ale postel a závěs ve dveřích jsou stále na místě Spousta fotek současného stavu pevnůstky jsou k vidění na mých bunkráckých stránkách.

Lahvic   29.6.08 - 16:56:51

Tak to je super !! Jsem rád že se nám vyjasnil původ toho vybavení, vždycky jsme tápali kdo to tam tak mohl zkultůrnit. Mimochodem, byl jsem tam naposledy ještě v roce 2000 a postel. kamna a stolek tam byly pořád. Chyběl už jen ten závěs místo pancéřovejch dveří. Zajímalo by mě jak to tam vypadá dneska. Až budu mít cestu kolem, tak se tam stavím. Děkuju za info.

JESE   28.6.08 - 16:13:45

ten bunkr jsme vybavili jako 10/12ti leti a pouzivali jej v ramci her. V r.1995 jiz byl nami opusten, tj. je docela sranda tady uplne nahodou narazit na clanek o Nasem dilu, vyber pro vybaveni nebyl nahodny, atypickym tvarem a nizkou vlhkosti byl k tomuto predurcen, taky jsme ho v zime pouzivali jako saunu... ydravi JESE motopepe@volny.cz

Diskuzní forum

11.10.2024 | Lahvic

Loni v létě jsem se na Chrápací éčko zajel podívat. Zby ... [více]

13.9.2024 | Lahvic

Díky za tip. Jsem rád že má někdo podobný názor a neboj ... [více]

12.9.2024 | Honza

Zajímavý článek o Karlu Čurdovi je tady: https://mediu ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 1644925
Přístupů dnes : 704
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 12

Kalendář

Dnes je:

Pátek, 1.11.2024

<<11 / 2024>>
PoÚtStČtSoNe
123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Jak se vám líbí stránky?

Super !Graf 913
Pěkné Graf 473
PrůměrGraf 500
Nic mocGraf 399
HroznéGraf 472

Hlasů: 2761

Více anket

Databáze míst

Poslední vložené:
Jez Roztoky u Křivoklátu
Hospoda U jezzu
Restaurace Ludmila
Restaurace U Přívozu
Restaurace Višňová-Hájek

Zpěvník

Odběr novinek


Přihlásit se k odběru
novinek e-mailem:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ: 198552144

Copyright © 2001–2024 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ: 198-552-144