Trampská osada Minessota

Džarda, Unkas

1) To se Gjednou ozval telefon
a Cbrácha volá "pojeď s náma Gven",
já Dnepřemejšlel ani chvíli
A7a tak začal další krásnej H7den.
Ještě spacák u mě zabalím
a vytvarovat řádně uesku,
vzít hadry špínou zatuchlý
a v zrcadle si zahrát grotesku.

Ref: Tak jedem Avandrem
tam do lesů, hor a taky Emiluk, E7
zase Azpívat si, bláznit, litovat a hrátEmi. E7
Třeba jsi Adospělej, teď s námi jsi tu Emikluk E7
a Ajako velcí malí kluci
chcem víc Emidávat a o E7to méně Abrát.

A jedem Adál dál dál dál dálC#mi
a jedem Adál. Ami

2) Tak všichni hurá honem do vlaku
a potom ferbl už se točí v rytmu kol,
pak ještě flašku někdo otevře
no to zas bude večer břichabol.
A když pak přijde průvodčí
tak neodolá a přisedne si k nám
a na otázku jak s lístkama řekne
"kluci, mě se líbí ten váš flám".

3) A tak s ním dáme cigáro
a v jeho očích čteme touhu vyrazit,
však že prej už má rodinu
a to zas není lehký porazit.
Pak nás kamarád les zavolá
a my opouštíme železniční svět
a jdem vstříc tomu, na co jsme se těšili,
popsat tu krásu stačí snad jenom pár vět.

Ref: Tak jedem ....

4) Jenom ten širokej tok Sázavy
a kolem břehů kempy skály les
tenhle kraj nás chytil za srdce avšak
dřív to jistě nebylo tak, jak zdevastovaný už je to dnes.
Tam sedí rybář na pramici
a čte si básně prokládané z vln
a samec vábí samici
a na louce se pase stádo srn.

5) A pak když madam tma vše obestří
teprv potom začínáme žít,
na celtách city rozprostřem
a v kytarách se pokoušíme snít.
Pár polen v ohni zapraská
a vyplašená sůva letí pryč,
teď snad už není nadsázka,
že vandr, to je do všech srdcí klíč.

6) Zas je tu konec víkendu
a začíná tak štrůdl všedních dní,
pak bude všechno v ouklendu
a vandr-zvadla zase tejden spí.
Tak léta běží letí dál
a mou káru táhne trajler čas,
stejně jsem furt vandrů král,
i když mý vlasy pokryl stříbrem mráz.

Ref: Tak jedem ....

7) Já mám teď svoje zázemí
krásnou ženu, děti, prostě rodinu,
však vždycky zdrhnu na svý území
a jak malej, hraju si na hrdinu.
Tak vezmu si svý starý džíny
a vyrazím tam někam za Mělník
a do váčku dám trochu hlíny,
tam přírodě patří můj velkej dík.

8) A až mě stará s kosou odchytí
já po sobě tu něco zanechám,
ten odkaz vandrů pro děti,
to, co učil jsem se onehdy já sám.
Až mi futrál život ukončí,
až zpopelněj tu mou šedivou hlavu,
tak rodina ať zabrečí,
ale vy, kamarádi, vypalte mi salvu.

Recitace: Tam někde v usárně najdete tu trochu hlíny,
co už léta vozím sebou. A až pak pastor oddrmolí
svojí motlitbu a příbuzní začnou simulovat truchlení,
tak jí prosím vysypte tam dolů.

První dvě sloky a refrén sepsal Džarda, potom na něj navázal Unkas.