Střípky z Domašína - walkman - Trampská osada Minessota

Přehled článků Popis akce Sázava Leden Rok 1996...

Střípky z Domašína - walkman

(3 dny) (16 km) Před 28.lety a 10.měsíci Leden 1996

Unkas, Karlik, Kóža. Chybím já (Láva) a Medelák

Není tomu dlouho, co jsem se přehraboval v šuplících ve svém pokojíku v bytečku na Jižním Městě, když mi padla do oka neobvyklá krabice, jejíž vzhled jsem si vůbec nevybavoval. Přibližně kolem tří stovek starých kartónových jízdenek bylo jejím obsahem. Možná je ještě pamatujete, takové ty malé obdélníkové lístky z tvrdého papíru, s vyznačenou počáteční a několika možnostmi koncových stanic v rámci kilometrů požadované přepravy. V takové pohyblivé páce je na nádražích označovali vyražením datumovky a průvodčí je procvakávali kleštičkami. Tak takových se v malé krabičce nacházelo hodně a většina z nich mi na první pohled řekla, kdo že byl jejich majitelem. Počáteční stanice Říčany, koncová Hostivař. A zpět. Rázem mi bylo jasné, odkud vítr vane. Na téhle trase se denně pohyboval Karlik cestou do i ze zaměstnání. Po krátkém telefonu jsem se dozvěděl i způsob, jak se ke mě jeho sbírka dostala. Připletla se mezi fotografie, alba a dalších několik věcí, které u sebe měl Džarda. Ty v červnu 2008 kolovaly z ruky do ruky jako památka, až zakotvily u mě a já je donesl na Jižňák.

Už jsem chtěl krabici zase uzavřít, když mě upoutala jedna odlišná jízdenka. Vytištěna byla v Senohrabech, cílová stanice uvedena jako Hostivař, cena 4 Kčs. Na konci špatně čitelného data stál rok 1993. Lístek tedy pocházel z dob, kdy jsme jezdívali na srub na Srnčím palouku.

Začal jsem tedy prohledávat celou krabici a zkoumal lístek po lístku. Těch ze Senohrab jsem našel v osmnácti různých datech. Bylo jasné, že naše cesty na "Srnčák" byly četnější, než jsem si dosud myslel. Krom Senohrabských lístků však sbírka vydala mnoho dalších pokladů. Jedním z nich je devět jízdenek, opravňujících držitele k cestě vlakem mezi Domašínem a Uhříněvsí s daty mezi lety 1994 - 95. Vzhledem k tomu, že Karlik tou dobou kvůli vojně jezdil na vandry méně a že s ním mám "zmapované" zhruba čtyři výpravy k Domašínu, je jasné, že vandrů tím směrem bylo v oněch letech mnohem více, než si dokážu vzpomenout a jakkoliv popsat. Na jeden krátký "střípek" se právě chystám.

Ale proč tak dlouhý úvod?

Zaujala mě jedna taková perlička. Za cenu 8,- Kčs mohl jet jeden člověk z Domašína do pražských Kolovrat (jedna stanice před Uhříněvsí na trati Praha - Benešov). Zkusil jsem zadat stejnou trasu do vyhledávače spojů na internetu a ten na mě vychrlil cenu 74,- Kč. Tři týdny před jedním konkrétním vzorovým lístkem jsem dle výplatní pásky v Dopravním podniku obdržel částku 5422,- Kčs čistého, což nebyla na tehdejší poměry nijak závratná suma. Ironicky myšleno, muselo mně neskutečně mrzet dát za cestu osm korun. Zkusil jsem si to přepočítat. Kdybych chtěl stejnou trasu projet dnes a chtěl přitom, aby mi cena ukrojila procentuálně stejné množství peněz z rozpočtu, muselo by mi dnes na účtu po výplatě přistát 50 153 korun českých Smile

Nemusím snad dodávat, že nepřistává Smile

To byla jen taková zajímavost.

Na počátku ledna 1996 jsme se vydali vstříc dalšímu z mnoha vandrů k Domašínu. Tentokrát byla účast velmi netradiční. Vandrovní "matador" v podobě Džardy tentokrát zůstal doma, starý harcovník Unkas spolu s Medelákem přislíbil svou účast až příjezdem o sobotním večeru. V pátek po práci jsem k vandru vyrazil já s Karlikem a Kóžou. Vzhledem k panujícím mrazům jsme v pátek zamířili do Radošovické hospody, kde jsme tamní teplo vydrželi vstřebávat do našich těl do zavíračky.

V sobotu jsme příliš činností neprovozovali. V podstatě by se to dalo shrnout do celodenního vysedávání kolem ohně. Na kraj se snesla tma a přiblížila se hodina, kdy měl k domašínskému nádraží přijet motorový vlak, z jehož paluby měli vystoupit zbylí dva členové naší výpravy. Až k nádraží jsme jim naproti nešli, přeci jen stoupat známý kopec při cestě nazpátky se nám nechtělo. Kamarádům jsme sice vyšli vstříc, ale rozhodli se na ně počkat v skrytu lesa na temeni kopce vedle cesty a provést na ně přepad. Zalezli jsme do mlází vlevo vedle cesty a vyčkávali.

Samozřejmě jsme kamarády mírně přecenili a za dobu čekání slušně vymrzli. Pak jsme však uslyšeli přibližující se zvuky. Tichým temným zasněženým lesem se táhly na velkou vzdálenost. Znělo to jako hlas, ale ne jako mluvené slovo. Trvalo to nějakou chvilku, než nám došlo, že jde o zpěv. Pak jsme na cestě před námi uviděli dvě postavy a poznali v nich Unkase s Medelákem. Ale původ podivných zvuků nám stále nedocházel.

"Ty vole, to jsou Tři sestry!"

Po Kóžově zvolání jsme to poznali i my dva zbylí. Zřetelně jsme rozpoznali hudbu Tří sester. Vylezli jsme z úkrytu a rázem bylo po přepadení. S našimi dvěma kamarády nešla zpívající kapela, zvuky se linuly od reproduktorů, které měl Unkas připevněny na ramenou. Kabely k nim vedly ze zdířky stařičkého walkmanu.

Příchod kamarádů jsme oslavili nejen nejedním hltem pálenky, ale zanedlouho i produkcí Benešovského pivovaru v asi tři kilometry vzdálené restauraci.

Reprodukovaná hudební produkce z kazetového magnetického pásku v elektronickém přístroji staršího data výroby přinesla na onom vandru pobavení, nicméně po brzké poruše přehrávače zůstalo u tohoto jediného projevu. Nadále jsme podobné přístroje nevozili.

Popis akce | Autor: Jan Vála 13.10.2016 | Přečteno: 20x |

Komentáře: 5

Vložit komentář

Lahvic 26.10.16 - 11:07:38

Jo jo, pořád to zlobí. A nová verze fóra je zatím v nedohlednu. Nicméně když jsem teď vkládal příspěvek pod editovaný článek, získal jsem jednu havarijní hlášku, který se zkusím držet. Tak uvidíme

Jo jo, bohužel jsem se těmi žumpu-weby musel probírat taky. To je pravda, jako argument to bývá nejčastější. Mám pocit, že lidi nechtěli nic jinýho, než kupovat banány

Honza 18.10.16 - 22:59:15

Furt to nějak zlobí, ten obrázek tarifu tu není a vkládá to obrázky z prvního příspěvku. :-(

Tak ten obrázek s tarifem je tu:
https://s12.postimg.org/b6mn9rq3x/jr1983.jpg

Honza 18.10.16 - 22:56:40

Ještě jsem si vzpomněl, že u té "zcelené" jízdenky měla pokladna na rubovou stranu otisknout přes obě jízdenky staniční razítko, aby bylo poznat, že se jedná o jízdenky za starou cenu. Podle toho bys to zcelení mohl poznat. Ale někde na to kašlali a nerazítkovali.

Pokud bys chtěl srovnávat jízdné za socíku a dnes, tak ti můžu poskytnout ceník z roku 1983, jiný jízdní řád doma nemám. Na netu je sice jízdních řádů hafo, ale bez ceníků.

Obecně si myslím, že železnice nezdražila, i když to srovnání bude asi složitější.

Třeba osobák z Kolovrat do Domašína stál v roce 1983 krásných 6,-Kč ale výplaty byly tak 1800 - 2500 Kč, podle profese.

Za socíku v 80. letech mohl dospělý cestující cestovat jedině za plné jízdné, a při cestě rychlíkem platil (bez ohledu na vzdálenost) příplatek 16,-Kč. Takže u krátkých cest se rychlík silně prodražil:
Praha - Brno osobákem 40,-Kč a rychlík 56,-Kč,
Praha - Benešov osobákem 6,-Kč ale rychlíkem 22,-Kč

A dnes je hafo různých slev, takže cesta z Prahy do Brna tě bude stát:
v základním (tedy v tom nejdražším) tarifu 348,-Kč,
v tarifu IN25, (pro ty, co jezdí vlakem občas) 261,-Kč
v tarifu IN50, (pro ty, co jezdí vlakem často) 174,-Kč
ale "včasná jízdenka" se dá koupit v předprodeji i za 160,-Kč.

A pokud pojede víc lidí na jednu jízdenku, např. 6,
tak se skupinovou slevou zaplatí jen 217,-Kč za jednoho.

Navíc dnes je železniční osobní doprava o dost kvalitnější a na hlavních směrech jezdí podstatně víc vlaků. Třeba na trati z Prahy do Ostravy byly v 80. letech osobní vlaky děsně našlapané, a přidat další vlaky nešlo. Ta trať byla tak zapráskaná nákladní dopravou, že vykouzlit volný timeslot pro osobní dopravu bylo fakt umění. Dalo by se říct, že přesun nákladní dopravy z železnice na kamiony nám sice ucpal dálnice, ale pomohl ke zlepšení osobní železniční dopravy.

Ad žumpoidní weby: občas se dost divím, jak stráášně jsem za socíku trpěl - a že jsem si toho utrpení vůbec nevšiml. Jasně, nebylo to zlatý, to určitě ne, ale taková hrůza jak to občas prezentuje i televize, to nebyla (alespoň koncem 80. let, dřív si to nepamatuju). Když se zeptám starších pamětníků, tak se většinou dozvím, že nebyly banány, což je teda opravdu trestuhodné a nelidské utrpení. Skoro mám dojem, že kdyby Husák s Jakešem objednali začátkem listopadu 1989 pár lodí s banánama, tak ani žádná revoluce nebyla.

Lahvic 18.10.16 - 18:18:18

Díky za vyčerpávající pojednání o jízdenkách

Vlastně mě to docela mrzí. Já už viděl, jak hojnou účast na vandrech jsme mívali, takhle byla jen poloviční.

Sazebníky z "našich" let mi přišly nějaký divný, proto jsem se jal prolustrovat internet, dříve nežli ze sebe udělám kastrovaného samce tura domácího. Stálo mě to i nutnost navštívit weby, které byly primárně určeny propagandě, jak tehdy bylo všechno úplně v řitním otvoru a na dně nejhlubší stoleté žumpy a dnes je naopak všechno více než svaté a dokonalé. Nakonec jsem adekvátní data v podobě sazebníků z let devadesátých nenalezl, ovšem říkal jsem si, že přijdeš ty a odněkud je vytáhneš

Suma sumárum, místo šesti lidí jsme pravděpodobně jeli ve třech na šest lístků a o moc nižší finance jsme do toho neutopili. To mi připomíná, že kdybych znal opravdu sazebníky stoprocentní, mohl bych podle údajů z popisovaných vandrů (roky událostí a místa odjezdů i příjezdů) udělat v PHP malou statistiku, kolik jsme vlastně za ty roky vandrů v drahách utopili

Škoda že se nenalezl Džardův pivní deník s detailními záznamy. To by byla statistika

P.S: Jako plátce alimentů nemůžu zveřejnit na internet, kolik si průměrně šikovný automechanik vydělá Protože čert nikdy nespí

Honza 14.10.16 - 15:28:29

Ty kartičky se jmenují Edmondsonovy jízdenky podle svého vynálezce a páka na ražení data je kompostér. Jízdenky pro Čechy a Moravu se tiskly v Praze a pro Slovensko ve Vrůtkách. A od 70. let minulého století se ve větších stanicích používaly mechanické automaty od AEG, které jízdenku vytiskly přímo na pokladně.

Jízdenka z tiskárny měla číslo jízdenky nahoře a dole a datum mělo být vyraženo na lícové i na rubové straně (né vždy se to tak dělo), jízdenka z automatu měla nahoře vytištěné datum, číslo jízdenky bylo jen dole. Ale proč to píšu:

V tom výpočtu a srovnání ceny máš asi chybu. Krátce po VŘSR neboli Velké Řvoucí Sametové Revoluci došlo k velmi razantnímu zdražení jízdného o 100 %, tedy na dvojnásobek. Ve stanicích, kde byly automaty, stačilo mašiny přenastavit. Ale menší stanice, které si jízdenky objednávaly v drážní tiskárně, měly problém. Natisknout jízdenky v nové ceně a staré jízdenky odepsat a skartovat by bylo jednak neekonomické (a neekologické) a navíc by tiskárna ani nestihla v poměrně krátké době tak velké množství jízdenek s novou cenou vytisknout. Takže se přistoupilo ke "zcelování" jízdenek. Protože cena jízdného byla dvojnásobná, dostal jsi místo jedné jízdenky za novou cenu dvě jízdenky se starou cenou.

Takže: ta jízdenka za 8,-Kč je buď poloviční jízdné, za které dráhy přepravovaly pouze děti psy a vojáky. Nebo polovina "zcelené" běžné jízdenky osobním vlakem, celé jízdné stálo 16,-Kč. Takže přepočet na výplatu bude 25.076,- Kč.

A pro to srovnání jsi použil nejmíň výhodný tarif. Čundrák, který jezdí často vlakem, moudře využije tarif IN25, takže vysype drahám jen 56,- Kč, což odpovídá výplatě 18.980,-Kč. A to si jako šikovnej automechanik určitě vyděláš.

TP: v Kolovratech není stanice, neobsluhovaná osobní dopravna bez kolejového rozvětvení se vždy nazývá pouze zastávkou. Stanice je dopravna s kolejovým rozvětvením a službou dopravní.