Trampská osada Minessota

Osobně si stále myslím, že Čurda byl právě tím obyčejným člověkem, který nepovýšil svoje vlastenectví nad osobní i rodinnou bezpečností. A stále tvrdím, že posuzovat skutky ostatních z vyhrocené a vypjaté doby v časech relativního míru a bezpečí bývá zavádějící. A právě ten obyčejný člověk mívá často pocit, že právě on by nikdy v podobných situacích neselhal a sám pozdvihl životy ostatních nad život vlastní. Rčení praví, že po boji je každý generál. A těch generálů se po bojích vyrojilo dost.

Polemizovat nad jednotlivými skutky nemohu a ani nechci. Téma protektorátního odboje a paravýsadků té doby je pro mně už nějakou dobu mrtvé. Obrovská vlna medializace a masové nadšení mě pomyslně vyhodilo z kolejí. Je dost jiných co o tématu mluví, píší, jednají. Tématické webové stránky jsem před několika lety "jedním jebem smáznul". Rád si o tom dodnes něco přečtu, ale už do toho nekecám.

Bohužel musím mít řadu výhrad, v textu je řada nepřesností a celkově to na mě působí tak, že Čurda byl prostě obyčejný člověk, který jenom dostal strach (a hlavně o své blízké) a že v podstatě nebyl tak špatnej.... Čurda, ale nebyl obyyčejný "civil" v Protektorátu - byl to v prvé řadě voják, který se doborovlně přihlásil k nebezpečnému úkolu. To že je v Anglii patrně ne zcela důkladně vybírali a připravili (neznalost prostoru - potravinové lístky, pracovní knížky, nahlašovací povinnost atp., celkové klima strachu, provokatéři, kolaboranti atp.) nelze brát jako polehčující okolnost jeho zrady - s výjimkou Gerika není doložen jiný případ parašutisty, který se dobrovolně přihlásil a zradil - ostatní takovým způsobem neselhali i když byli přímo ohroženi i s jejich rodinami (Pechal, Kolařík, Mikš....) Čurda byl patně 28.5. vyhozen od Bautzových (prostí lidé nevojáci - jejich strachu se nelze divit..) a ztratil přímý kontakt na svého velitele Opálku. Místo toho, aby kontakt navázal, udělal to jediné, co měli všichni parašutisté v podstatě zakázáno - uchýlil se ke své rodině. Není mi jasné, proč se nesnažil obnovit kontakt přes Moravcovy (přesun na Žižkov se mi jeví jako méně riskantní než přesun vlakem směr Třeboň - předpokládám, že na nádražích byly zostřené kontroly a předpokládám, že jel vlakem). O tom, že věděl o bytu Moravcových snad nelze pochybovat (k jejich zatčení došlo na základě jeho udání, o Zelenkovi-Hajském patrně nevěděl - toho se gestapo snažilo zatknout s cca 8 hodinovým zpožděním) a jsem si jist, že přes Moravcovy by kontakt obnovil. O to se zjevně nepokusil a radši odjel domů do Nové Hlíny. Formulace, že ostatní parašutisté byli zalezlí v úkrytu, nevěděli o popravách, nevěděli např.o Lidicích atp. je přinejmenším dost nevhodná resp. velice nepřesná a zavádějící. Úkryt v kryptě patrně nebyla špatná volba - s ohledem na domovní razie, na riziko udání ze strany sousedů, s ohledem na "logitiku" atp., rozhodně to na psychiku 7 par. musel být další nápor. To, že Čurda jednal patrně ve strachu, pod velkým psychickým tlakem (a za to ho nelze odsuzovat) je nasnadě, ale také z vypočítavosti - za záchranu sebe a svých blízkých obětoval druhé (a to si snadno mohl "spočítat"); o peníze patrně opravdu nešlo. Bohužel pro Čurdovo jednání nemám žádnou omluvu (chránil své blízké a obětoval daleko větší množství pro něj cizích lidí?) - když udával, tak konktaktní adresy (i do Pardubic) velmi dobře znal - proč je nevyužil, když se "ztratil"? Prostě selhal a to zcela - patrně neměl být nikdy do podobné operace nasazen a prvotní chyba se stala již v Anglii při jeho výběru... To, že jeho osobu zneužili komunisti pro svoji propagandu a záměrně si upravili, co se jim hodilo o tom není pochyb ... a tom jak to tenkrát Čurda viděl jeho očima se můžeme stále jen dohadovat; jednoznačný důkaz o tom bohužel není ...

I já děkuju Další pokračování o Čurdovi se připravuje. Pravdou je, že ke spolupráci ho následně nemuseli příliš nutit. Prvotní selhání vzešlo ze strachu, další konání bylo taky podkládáno strachem, ale bohužel i vypočítavostí ....

Děkuji. Velmi pěkné. Ale je pravda, že by stálo za to podívat se i na to, jak později spolupracoval s gestapem jako volavka (až budu mít čas (dostuduju) plánuji se do jeho biografie pustit). Mám k němu blízký vztah, protože velmi přesně chápu, jak se bál a závidím všem, kteří mají jen "normální" a nikoliv patologický strach, který naprosto znemožňuje raciinální a někdy i jakékoliv jednání.

Myslim ze nikdo nezjisti, jak by to vypadalo vubec s celym svetem, kdyby Heidricha nezabili. Na druhou stranu za to byla zaplacena strasliva dan, v Lidicich jsem byl nedavno a asi nebudu mit silu se tam jeste nekdy vypravit.

Dekuju za podporu a velmi pěkně popsaný názor. Dnes v dobách míru je těžké si představit, pod jak strašným psychickým tlakem se tenkrát zasvěcení lidé nacházeli. Němci rozpoutali brutální teror zcela záměrně a přesně s tím účelem, že někomu povolí nervy. Tyto skutečnosti se bohužel velmi často lidem nelíbí a mají tendenci je posuzovat podle dnešních měřítek.

S obsahem článku naprosto souhlasím. Má nejen historický, ale i psychologický rozměr. Tím se liší od řady různých článků a pojednání na toto téma napsaných, které se však vždy vyznačovaly určitou oploštělostí a schématičností mnohdy zřejmě podmíněnou tlakem tendenčnosti.

Souhlasím i s tím, že taková zrada si zasloužila a vždy zaslouží potrestat smrtí. Z psychologického hlediska by byl určitě zajímavý rozbor porovnání chování obou zrádců před popravou. Čurdův souputník zrádce Gerik šel údajně na šibenici statečně nebo spíš odhodlaně či odevzdaně, snad spíše s pózou, která však mohla být jen určitou maskou. Do poslední chvíle si prý vyměňoval sprosté vtipy s katem.